Zahraniční stážisté nabídli lekci brazilské samby i indonéské speciality | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Zahraniční stážisté nabídli lekci brazilské samby i indonéské speciality

Do rubriky Univerzita napsala Anna Jančevová (Neděle, 16. březen 2014)

Brněnská pobočka mezinárodní studentské organizace AIESEC uspořádala v úterý 11. března blok přednášek s názvem „Cesta kolem světa za jeden večer“. Zahraniční stážisté postupně představili šest exotických zemí, odkud přijeli do Brna v rámci projektu EDISON. Ten má českým studentům přiblížit odlišné kultury. Organizace večera se ujala studentka žurnalistiky a sociologie Karolína Presová.

V sále na Klácelových kolejích nás vítá brazilský student Ricardo, který na mandolínu hraje populární píseň Ai Se Eu Te Pego. Hned poté nás jeho kolegyně vyvádí z nejčastějších turistických omylů, podle kterých je třeba hlavním městem Brazílie São Paolo nebo Rio de Janeiro.

Vzápětí nás začíná učit základní sambový krok, protože co by byla Brazílie bez karnevalu? Někteří studenti vstávají jen ztěžka a neochotně, jiní se na tanec naopak těší. Jsem mezi těmi, kdo stojí v první řadě a tak už se za chvíli i já „vlním“ v rytmu samby.

Posluchače a nyní i tanečníky tvoří převážně studenti středních a vysokých škol. „Cestovatelské večery jako je tento jsou otevřené všem, kteří mají chuť objevovat cizí kultury,“ vysvětluje organizátorka Karolína Presová.

Sedm set čtyřicet dva jazyků

Druhou představovanou zemí je Indonésie, o které nám povídá trojice usměvavých dívek – Dila, Karina a Vellina. Poté, co dívky překonají technické problémy s projektorem (Je to všude stejné, pousmívám se), následuje soutěž, ve které hádáme vlajky zemí. „Miluji tě,“ říká Dila každému, kdo odpoví správně.

Dozvídáme se, že čím více máte náušnic, tím jste podle Indonésanů krásnější. A také to, že v Indonésii se mluví více než sedmi sty čtyřiceti dvěma jazyky. „Někdy si nerozumíme ani navzájem,“ směje se Dila.

Brno čínsky? Bu er nuo

Program pokračuje malou lekcí z čínštiny. „Čínština se neustále zjednodušuje ze starého jazyka na lehčí a modernější,“ říká čínská stážistka a dodává další postřeh. „Rýži jíme každý den, na oběd i na večeři, zkrátka pořád,“ uzavírá svou přednášku.

Následuje krátká pauza, ve které se stážisté přesouvají ke stolkům a nabízí nám svá nejoblíbenější jídla. U brazilského stanoviště ochutnávám banánový dezert. Je výborný, má světle hnědou barvu a vypadá trochu jako želé. Po pauze čekají na posluchače ještě tři krátké přednášky, a to o Filipínách, Gruzii a Japonsku.

Ze zahraničních studentů po celý večer vyzařuje pohoda a nadšení. Usmívají se, vzájemně se podporují a ze všech koutů v sále se ozývá angličtina. Jen pokaždé s jiným přízvukem. „Tohle je můj třetí týden v Brně z celkových šesti,“ dozvídám se od Dily. Někdy musím taky sama vycestovat na delší dobu než na měsíc, slibuji nakonec sama sobě, když odcházím.

blog comments powered by Disqus