Ráda hraju divadlo. Ještě raději ho organizuju, říká Soňa Alexová

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Klára Čápová (Pondělí, 31. březen 2014)

Devatenáctiletá Soňa Alexová přijela do Brna studovat sociologii. Svůj volný čas však zdaleka nevěnuje jen školním povinnostem. Spolu s dalšími divadelními nadšenci především z naší univerzity připravuje multimediální muzikál, který bude mít brněnskou premiéru v úterý 8. dubna v divadle Buranteatr.

K divadlu měla studentka sociologie Soňa Alexová blízko už od dětství. „Svoji první besídku jsem prý uváděla už ve školce,“ vypráví Soňa o svých začátcích.

Nejzásadnější jsou pro ni zkušenosti z českotěšínského divadelního souboru, do kterého chodila na střední škole a ve kterém hráli hry své učitelky Ivony Ondruškové. „Když jsme ale odmaturovali a herci se rozprchli na vysoké školy po celé republice, soubor se rozpadl,“ krčí rameny.

Soňa se dostala do Brna ke studiu sociologie. To ale nikdy nebyl její vysněný obor. „Chtěla bych studovat divadelní manažerství na Janáčkově akademii,“ vysvětluje své zapálení pro organizování.

Proto se rozhodla založit v Brně vlastní soubor a secvičit s ním jednu z her Ivony Ondruškové. „Prostě mě baví dělat si věci po svém a mít pod sebou lidi, kterým můžu říkat, co a jak mají dělat,“ směje se Soňa.

Měla pro to ale i další, poněkud pragmatičtější důvody. Doufá, že jí tato zkušenost pomůže u přijímaček. „Vždy je lepší mít co napsat do kolonky vlastní projekty, když se hlásíte na podobnou školu. Tímto způsobem jsem si navíc mohla vyzkoušet své manažerské schopnosti – našla jsem si herce, prostory ke zkoušení a divadlo, které vyhovovalo našim představám o premiéře,“ popisuje úskalí organizace celé akce. „Dokonce i vstupenky jsem si vypisovala sama, mám zkrátka ráda svoje písmo,“ říká se smíchem.

Zpěv, verše a tancování

Samotná hra je velmi netradiční. „Říkáme tomu multimediální muzikál – dialogy jsou ve verších, zpívá se, tančí a to vše podkreslují videa kameramana Luďka Ondrušky,“ popisuje Soňa.

Muzikál má premiéru v úterý 8. dubna v prostorách divadla Buranteatr. „Hra je vlastně takovou menší parodií na školství. Zaměřuje se na studenty – to, o čem hrajeme, totiž prožívají ve škole, a právě oni tedy hru nejlépe pochopí,“ dodává představitel hlavní role Aleš Surma.

Od původní těšínské verze se hra liší třeba místními názvy. „Musela jsem scénář trochu pozměnit, přizpůsobit ho brněnskému publiku. Kvůli jinému obsazení bylo navíc potřeba některé původní ženské postavy předělat na mužské,“ vysvětluje Soňa.

Budoucnost souboru je zatím nejistá. „Pokud bude mít premiéra úspěch, vytvořili bychom si webovou stránku a začali hrát pravidelně pro konkrétní základní a střední školy,“ popisuje svou vizi Soňa. Problémem ale podle ní bude možný odchod mnoha herců – ať už na jinou školu, nebo v rámci zahraničních studijních pobytů.