Už samotná pozvánka pravila, že setkání absolventů Katedry sociologie bude neformální a úder čtvrté hodiny odpolední to jen potvrdil. Z třetího patra se ozývala příjemná jazzová hudba a chodbami pobíhal vedoucí katedry Radim Marada shánějící vinné skleničky. Otevřenými dveřmi jsem vstoupila do učebny 34, kde se v kruhu portrétů věhlasných světových sociologů zavěšených na žlutých stěnách měli sejít sociologové zdejší. „To hraje Django Reinhardt?“ psal se potěšeně Csaba Szaló. Na stole stály připravené láhve letošního beaujolais Le Gavroche. „Můžu přinést i bílé,“ upozornil mě pohotově Aleš Burjanek, když si všiml, jak pozorně zkoumám etiketu. Škoda jen, že skleněné číše čekaly na tak malý počet absolventů, z nichž se mnozí překrývali se zaměstnanci, jako třeba Slavomíra Ferenčuhová, současná doktorandská studentka, či Iva Šmídová, která na fakultě vede obor genderová studia. Ze stovek e-maily oslovených absolventů nakonec přišly jen čtyři absolventky, které byly pozvány osobně.