Chaos, vůně a bezpečí Egypta

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Markéta Turková (Čtvrtek, 9. říjen 2014)

Student magisterského programu Bezpečnostních a strategických studií a šéfredaktor studentského portálu Sekuriťáci Martin Brožík strávil léto na Velvyslanectví České republiky v Káhiře. O přímou zkušenost tak obohatil svůj zájem o Blízký východ, islámský radikalismus a terorismus.

Nejsledovanějším tématem Blízkého východu je v současné době pravděpodobně Islámský stát (IS). Je IS přítomný v Egyptě?

Dohady, zda je IS přítomný i v Egyptě, se objevovaly celé léto. Spekulovalo se o přítomnosti jeho buněk na Sinajském poloostrově. Objevily se výpovědi svědků, kteří prý hovořili s lidmi vracejícími se ze Sýrie. Měli údajně bojovat pod vlajkou IS a plánovali pokračovat v boji i v Egyptě.

Podporuje IS islámské radikály bojující proti centrální egyptské vládě?

Těžko říct, jestli existuje současné napojení skupin na IS. Jádro islámských radikálů bojujících proti současné vládě tvoří Muslimské bratrstvo (MB). Desetitisíce jejich členů jsou ve vězení, což MB oslabilo. Vznikají i menší organizace, jež by mohly být na IS napojeny. Zajímavě se vyjádřil jeden z představitelů IS, který řekl, že první, komu půjdou v Egyptě po krku, bude bývalý egyptský prezident Muhammad Mursí. Přitom Mursí byl vedoucí představitel MB.

Shrnul byste tedy, jaká je bezpečnostní situace v Egyptě?

Už byla horší. Podle mě se uklidňuje, avšak region je tak výbušný, že situace se může v dalších dnech zvrátit. Vznikají různé islamistické skupiny. Jejich cílem je být útočnější a agresivnější, než je podle nich málo radikální zbytek MB. V Egyptě má však silnou pozici armáda. Pokud radikální organizace nezíská pomoc zvenčí, pravděpodobně nepředstavuje žádnou větší hrozbu. Problém by mohl nastat, kdyby v Egyptě začal operovat IS a podařilo by se mu získat prostředky ze zahraničí.

Nepředstavuji žádnou hrozbu

V Káhiře jste byl na stáži jako student Bezpečnostních a strategických studií, co bylo náplní vaší práce?

Dva měsíce jsem pracoval na ambasádě pod kulturním odborem a také v politickém úseku. Psal jsem hodnocení aktuální bezpečnostní situace a různé analýzy. Sledoval jsem denní tisk a psal zprávy. Ty jsem posílal do Prahy nebo je využila ambasáda. Hodně jsem se věnoval také zahraniční politice.

Co člověk musí udělat, aby se na takovou stáž dostal?

O svém zájmu o stáž jsem napsal přímo kulturnímu tiskovému tajemníkovi na ambasádě. Nicméně jsem poslal i oficiální žádost a životopis. Žádost v Praze prošla přes všechny odbory, včetně toho bezpečnostního. Zkoumali, zda nepředstavuji nějakou hrozbu a nemám riskantní kontakty. V Praze vše schválili a následně mi přišlo potvrzení, že stáž mohu absolvovat.

Takže jste nepředstavoval žádnou hrozbu?

Očividně ne. (směje se)

„Ne úplně hezký a ne úplně voňavý“

Jak se liší Egypt z pohledu turisty a stážisty?

V Egyptě jsem byl jako turista asi před šesti lety. Z této perspektivy je to skoro, jako by člověk navštívil dvě odlišné země. Cestovní kancelář ukáže turistům pouze to, co jim chce ukázat. A to je hodně upravená realita. Jako turista člověk pomalu nemůže vytáhnout paty z rezortu. V současné době do Káhiry z bezpečnostních důvodů skoro žádné cestovní kanceláře nejezdí. Jen jednou jsem tam viděl autobus, jinak tam turisté prakticky nejsou. Jako stážista vidíte Egypt jinak, ne úplně hezký a ne úplně voňavý.

Zdály se vám některé věci z pohledu Evropana absurdní?

Všude bylo plno odpadků. V Egyptě vůbec nefunguje třídění, hromady odpadků se vyvážejí z Káhiry ven a válejí se podél cest. Do Suezu pak vede z Káhiry docela nová, hezky upravená dálnice. Každé dva kilometry na ní stojí autobusové zastávky. U každé z nich se tyčí socha vojáka nebo generála, ale široko daleko od zastávky není žádné město. Na těchto zastávkách také nikdy autobusy nestaví.

V Káhiře fungují jen tři semafory

V čem se liší Káhira oproti evropským městům?

Co se týče velikosti, je to neuvěřitelně velký rozdíl. Káhira má, včetně okrajových částí, podle statistik patnáct milionů obyvatel. Zároveň tam žijí miliony lidí bez jakékoliv registrace, takže se celkový počet odhaduje na dvacet milionů. Ale to není jediný rozdíl. Výrazným a asi nejzajímavějším rysem Káhiry je doprava, nerespektují se tu žádná pravidla. V celém městě fungují asi jen tři semafory, možná méně. Jinak celkově mentalita lidí je jiná i oproti arabskému světu.

Jiná oproti arabskému světu? V jakém slova smyslu?

Je typické, že v Káhiře má každý na vše dostatek času. Když se řekne, že něco bude zítra, zpravidla to je do tří týdnů. Skoro v každém domě je obchůdek. Lidé před nimi posedávají, jako kdyby neměli nic jiného na práci. Nikdo nikam nechvátá, což platí i o úřadech. V tomhle je i Brno uspěchanější, na druhou stranu ale zdravější a barevnější.

Nové hlavní město pro Egypt

Přes léto získal Egypt prostor v českých médiích v souvislosti s vyšetřováním Petra Kramného a smrti dvou Češek. Co se týká přímo egyptských záležitostí, mohli jsme zaregistrovat napětí mezi Egyptem a Libyí. Jaká další témata byste ještě připomněl?

Jedním z diskutovaných témat byl také soud s bývalým prezidentem Mubarakem. Egypt byl také hodně zmiňován ve spojení s izraelsko-palestinským konfliktem. Sloužil totiž jako zprostředkovatel při vyjednáváních vedených v Káhiře. Jinak pravidelně, zhruba každých deset dní, došlo k útoku. Nebyly však tak rozsáhlé, aby dostaly prostor v našich médiích. Škoda jen, že zůstaly nepovšimnuty také některé zajímavé projekty z ekonomického sektoru.

Jaké projekty?

Vytvoření druhého Suezského kanálu nebo plán nového hlavního města.

Egypt chce změnit hlavní město?

Káhira je dost přehlcená, takže existuje plán, že by se na jejím jihovýchodě postavilo administrativní město. Tam by se umístily všechny vládní instituce a přesunuly se tam ambasády. Bylo by to hlavní město jen pro tyto účely, což by Káhiře ulevilo například v dopravní situaci.

Chtěl byste se do Egypta vrátit?

Moc rád. Spousta věcí mi tam vyhovovala. Líbilo se mi egyptské tempo života a pohoda. Zrovna teď mi chybí i teplo. Byla to zajímavá zkušenost. Když je člověk v takovém městě sám, získá zdravé sebevědomí. Uvědomí si, že se nemusí bát cestovat a prozkoumávat. Funguje to tak při většině cest, ale obzvlášť na Blízkém východě je civilizace a kultura úplně jiná. Člověk zjistí, zda se dokáže postarat sám o sebe.