S Annou Bromovou o brněnských Rekolech

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kristina Klosová (Pondělí, 20. říjen 2014)

Anna Bromová, studentka žurnalistiky a environmentálních studií, je jednou z hlavních postav projektu Rekola Brno, sdílení růžových kol v moravské metropoli. V rozhovoru nám přiblížila fungování projektu, jeho hlavní úskalí a vize do budoucna.

Od kdy jsou v Brně rekola v provozu?

Program Rekola Brno jsme spustili v dubnu s pěti koly. Zóna byla otevřena jen v centru, kde se kola mohla nechávat a kde je další zájemci našli. Není problém jezdit i mimo zóny, ale kola by se do nich měla vracet, aby je lidé snáze potkávali. Systém funguje tak, že se zájemce zaregistruje na našich webových stránkách, zaplatí příspěvek tisíc korun za rok nebo dvě stě korun na měsíc a může jezdit. Kola si půjčuje pomocí mobilní aplikace nebo SMS.

Jak to přesně funguje?

Přijdou ke kolu, opíší kód kola, dostanou kód zámku, odemknou si kolo a mohou jet. Pak ho zase někde nechají, zamknou a kolo použije někdo další. Aktuálně je v ulicích 17 kol. Zrovna před dvěma týdny jsme otevřeli nové zóny. K zóně centrum jsme přidali zónu Veveří, vede po ulici Veveří až po Žabovřesky. Další zónou je kavárna Industra, se kterou spolupracujeme. Když jede rekolista do Industry na kafe, klidně tam může nechat kolo a vrátit se tramvají.

Jak jste se k Rekolům dostala?

Můj kamarád mi řekl o Lukáši Houserovi, našem bývalém koordinátorovi. Lukáš bydlí v Praze. Viděl, že tam rekola fungují a chtěl je přenést i do Brna. Hledal lidi, kteří by o projekt měli zájem. Mám ráda kola, mám ráda město a líbí se mi princip sdílení a komunit. Nabídla jsem se, že se s ním na projektu budu podílet. Jelikož studuji žurnalistiku, slíbila jsem, že mu pomůžu hlavně s propagací.

V současné době máte tedy na starosti propagaci?

Mám na starosti úplně všechno. Jsme nezisková organizace, takže každý musí dělat, co je potřeba. Barvíme kola, montujeme kola a kontrolujeme je v terénu. Momentálně hledáme koordinátora projektu, lídra, který by projekt vedl. Potřebovali bychom hlavní osobu, protože Lukáš Houser se nadobro přestěhoval do Prahy.

A vy na tuto pozici neaspirujete?

Nemám o ni zájem. Projekt dělám, protože miluju kola a miluju Brno. Pro mě jsou rekola vyloženě láska.

Přívětivý pohyb po městě

Kdo kromě vás tvoří jádro projektu Rekola Brno?

Všichni, kteří na rekolech pracují, jsou dobrovolníci. Je nás v týmu asi 8 lidí. Jsou mezi nimi studenti i pracující. Máme čtyři kluky, kteří se starají o servis kol, a také slečnu, která se zabývá právními záležitostmi.

Máte přehled, kolik lidí rekola v Brně využívá?

To se těžko odhaduje. Rekola fungují tak, že má uživatel jen jednu registraci a může jezdit v Brně, v Praze, v Olomouci a v Pardubicích. Když například jede na výlet do Prahy, nemusí si kupovat lístky, může jezdit na kole a jednoduše si ho půjčí. V systému je zaregistrovaných asi 500 členů, bere se to jako celek.

Na celou republiku? To není zrovna moc…

To je strašně moc. Tady v Brně máme jen 17 kol. V Olomouci jich mají asi 20, v Pardubicích také kolem 20 a v Praze se to snaží držet na 40 kolech.

Kde kola sháníte?

Když nemáme kola od dárců, získáváme je od Kol pro Afriku, neziskové organizace, které vozí kola dětem do Afriky, aby na nich mohly jezdit do školy. Některá se do terénu nehodí. Kola, která by nevyužili, od nich kupujeme. Oni díky tomu mohou vyhovující bicykly posílat do Afriky. Je to vzájemná výpomoc. Vždy, když dostaneme nebo koupíme kolo, rozebereme ho do posledního šroubku, očistíme, nabarvíme narůžovo a zase složíme. Kolo je jako nové. I tak musí uživatelé brát v úvahu, že to jsou staré stroje, nejsou to kola za 20 tisíc korun. Dáváme je dohromady, aby se dalo přívětivě a rychle pohybovat po městě.

Sním o růžovém rešlapadle

Jaké jsou vaše cíle do budoucna z hlediska počtu kol, vývoje projektu?

Co se týče projektu v Brně, my bychom v první řadě potřebovali lídra (směje se). V druhé řadě bychom si přáli, aby byl projekt finančně udržitelný a chtěli bychom pokrýt co nejvíce částí Brna. Není to ovšem jednoduché, jsme kapacitně omezeni počtem lidí, kteří kola servisují. Cílem do budoucna je mít více uživatelů, kteří budou nejen jezdit, ale také se budou o projekt zajímat a zapojovat se.

Hlásí se vám hodně lidí, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu?

Popravdě řečeno lidé se úplně nehrnou dělat takovou práci dobrovolně. Očekávali by, že jim za to zaplatíme, ale my rekola děláme z lásky a z peněz, které někde seženeme. Nemůžeme si dovolit platit někoho, kdo by nám opravoval kola. Dobrovolníci se nám hlásí, jsou nadšení, ale když nám mají s něčím pomoci, tak se k tomu mnohdy nemají. Nenajdou si na to čas. Na druhou stranu nám lidé velice přispívají tím, že nám kola dávají a pomáhají nám je barvit. Jsme rádi za každou podanou ruku, protože dobrovolníky potřebujeme. Není problém, aby za to měli členství a mohli jezdit zadarmo. Kromě servisu potřebujeme rekola přesouvat a měnit kódy zámků.

Chystáte nějaké cyklistické vychytávky, například nákladní kola?

Přemýšlela jsem o tom. Zatím máme jen tandemové kolo. Ale chtěla bych mít i jedno nákladní. Půjčovali bychom ho, kdyby někdo potřeboval něco přestěhovat. Také už delší dobu přemýšlím nad rešlapadlem. Můj sen je, abychom měli růžové šlapadlo, které bude jezdit po Príglu. Sednu ve městě na rekolo, dojedu na Prígl, tam rekolo nechám, půjčím si šlapadlo a pojedu po Príglu na růžovém šlapadle. Kluci ze servisu se na to však moc netváří. Nevědí, jak to funguje a nechtěli by tomu dělat servis.

Rekola Brno podpořila Masarykova univerzita

Jakým způsobem získáváte finance na fungování projektu?

Já osobně jsem na projekt dostala stipendium od naší univerzity a záštitu rektora. Máme s univerzitou dobré vztahy, proto jsme také rozšiřovali zónu tak, aby se dala kola parkovat i na filozofické fakultě.

Podporuje vás ještě někdo kromě univerzity?

Jinak nikdo. Zkoušeli jsme i magistrát, ale město nám nepřispělo. A pak už máme jen členské příspěvky od uživatelů. Musíme s tím nějak vyjít.

Daří se vám z příjmů pokrývat náklady?

Zatím ano, ale budeme shánět další podporu. Prakticky všechny peníze jsme dali na koupi nových kol a potřebujeme se odpíchnout dál. Propagace něco stojí a nákladný je hlavně servis. Kola se rozbíjejí a my je musíme neustále opravovat.

Vidíte nějaké zásadní komplikace ve fungování rekol? Plánujete něco měnit?

V Brně rekola fungují dobře, co se týče vandalismu a krádeží. V Praze s tím mají velký problém. Proto je mi občas líto, když mi někdo řekne, že hledal kolo, našel kolo, bylo rozbité, šel k dalšímu a bylo také pochroumané. Kluci se o kola opravdu dobře starají. Většinou to bývá tak, že se v sobotu lidé opijí, vidí růžová kola a všem jim seberou ventilky, do všech si kopnou.

Dá se tomu nějak předcházet?

Nejhorší je, když poruchu někdo nezadá do aplikace. Vidí, že je kolo rozbité a on to nenahlásí. My pak nemáme možnost se o tom dozvědět. Je důležité, aby se všichni registrovaní nebáli nám dát vědět, když s kolem něco je, věnovali tomu ty dvě minuty a napsali nám. Servisák na místo dojede a bicykl opraví. Zároveň se nestane, že jiný uživatel ke kolu přijde, očekává, že je v pořádku a ono je rozbité.

Předpokládám, že nemáte čas chodit na obchůzky po rekolech.

Snažíme se, ale čím více je kol, tím je to složitější. Hodil by se nám dobrovolník, který by dvakrát týdně objel město a zkontroloval stav kol. Je to práce na hodinku, ale my na to teď nemáme kapacitu.

Jak spolu komunikují rekola v různých městech? Existuje mezi projekty nějaká hierarchie?

Rekola Praha jsou původním projektem, ostatní rekola jsou frančízing. Máme veškeré know how, používáme stejnou aplikaci jako Praha, i první kola jsme měli půjčená z Prahy. Jinak si celý projekt vedeme sami, přizpůsobujeme si ho na brněnské podmínky. Ale spolupracujeme na různých projektech, například na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Snažíme se vystupovat jako celek a myslím, že se nám to daří.

Rekola vyhrála Social Impact Award, soutěž pro studenty, kteří se snaží kreativně řešit společenské a environmentální problémy. Nyní jsou nominováni na Křišťálovou lupu, ocenění za nejoblíbenější a nejzajímavější projekty a služby českého Internetu.