Recenze: Vatikánská muzea ve 3D | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Recenze: Vatikánská muzea ve 3D

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Eva Hrdličková (Úterý, 14. říjen 2014)

Naše univerzitní kino nenabízí jen promítání filmů. Je sice svým způsobem jeho nedílnou součástí, ale alternativní program Scaly sahá přes přenosy opery, divadel, baletu a všemožné nekonvenční festivaly opět o něco dále.

Ve středu 8. října 2014 se ve Scale konala první výstava ve 3D, Vatikánská muzea. Prohlídku komentoval ředitel Vatikánských muzeí, Antonio Paolucci. V průběhu sděloval návštěvníkům informace týkající se jak samotných děl a autorů, tak návaznosti jednotlivých částí expozice. Nastínil také základní údaje o vzniku a vývoji tohoto ohromného komplexu, který měl za úkol shromáždit umělecké výtvory ze všech historických epoch lidstva.

Základem sbírky je rozsáhlá kolekce klasického sochařského umění antiky, kterou na počátku 16. století poprvé vystavil papež Julius II. Jeho následovníci postupem času sbírku rozšířili o řadu velkolepých přelomových děl. Od oltářních obrazů otce italského malířství Giotta, přes Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli, jimž je právem věnována téměř polovina filmu, až po Van Goghovy melancholické malby a fantaskní obrazy Salvadora Dalího.

Z plánovaných dvou hodin brouzdání po tomto rozsáhlém muzejním komplexu se nakonec vyklubala jen jedna hodina. Osobně jsem za to byla více než ráda. Přestože byly některé pasáže zpracované dechberoucím způsobem, k čemuž z velké části dopomohl epický hudební podklad a mistrná práce kameramanů, která diváka naprosto nekompromisně vtáhla na místo děje, další hodinu této intenzivní audiovizuální podívané bych asi nezvládla.

Zasloužila se o to řada detailů, které bohužel prostupovaly celým filmem. V prvé řadě se to týkalo scén, v nichž tentýž herec představoval všemožné umělce. Tyto scény vždy jen přetnuly dějovou linii a odváděly pozornost diváků naprosto nesmyslným směrem. Za druhé to byla trochu nemístná snaha tvůrců o dokonalé převedení uměleckých děl do 3D, což bylo, především u obrazů a fresek, poněkud rušivé. V takových chvílích jsem měla spíše pocit, že se dívám na něco ve stylu papírového betlému.

Pokud se ovšem akce ještě někdy v budoucnu bude opakovat, milovníci umění, kteří zrovna nemají možnost vydat se do Říma, by rozhodně měli přijít.

blog comments powered by Disqus