Vydali jste již tři čísla Reportéra. Jak jste s nimi spokojený?

Moc. Čtenářské ohlasy mě příjemně překvapily. Je jich hodně a až na výjimky jsou pozitivní. To se logicky musí obrátit, nebo se aspoň změní poměr kladných hodnocení. Není normální, aby nás všichni chválili. Prodalo se toho na stáncích dvakrát tolik, než jsem myslel, že se prvního čísla prodá.

Nebál jste se přijít na českou mediální scénu s úplně novým titulem?

Je to strašně riskantní krok. Když to slyšel jeden můj bývalý kolega, tak říkal, že je to buď geniální nápad, nebo úplné šílenství. A že ještě úplně neví, co z toho. A já to taky nevím. Doufám, že to dobře dopadne. A kdyby náhodou ne, tak to aspoň bude průšvih se ctí. Rozhodl jsem se tak proto, že si myslím, že je tady nemálo čtenářů, kteří dovedou ocenit důkladně, dobře a hezky napsané články. A zatím to vypadá, že to tak opravdu je. Ale teď se špatně soudí. Až se budeme bavit za rok, budu mnohem chytřejší.

Díky internetu se dnes dozvídáme věci neuvěřitelně rychle. Oproti tomu se měsíčník jeví jako velmi „pomalý“ formát. Je něco, co se z toho dá vytěžit?

Je mimořádně vhodný pro čtyři druhy textů. Reportáže – někam jet, strávit tam čas, prožít, popsat. Hodí se sem taky analýzy, příběhy a investigativní články. Naopak není moc vhodný ke psaní na pokračování. Prvního prosince k nám přijde poslední posila naší redakce, Jirka Štický, šéf ekonomiky v Mladé frontě. Je to mimořádně chytrý muž. Samozřejmě bychom chtěli tu a tam přinést i něco, co budou ostatní citovat.

Asistovat Babišovi jsem nechtěl

Dnes máte roční výročí odchodu z Mladé Fronty. Jak si podle vás nyní vedou noviny, které jste osm let řídil?

Je mi nepříjemné mluvit o firmě, kde jsem pracoval patnáct let, a o mých dlouholetých kolezích. Nepovažuju to za chytré ani za slušné. Proto jsem o Mladé Frontě nic neříkal a do budoucna se ani nechystám. Vždycky jsem nesnášel takové ty chytráky, kteří odněkud odešli a pak tam naházeli bláto. To mi připadá nefér.

Odešel jste tehdy kvůli tomu, že se stal majitelem Mafry Andrej Babiš. Obával jste se cenzury?

Mně na tom uspořádání vadil zjevný konflikt zájmů mezi vydáváním novin a politickým angažmá. Připadá mi to nepřekonatelné, nechtěl jsem to takhle mít. Je to ale obyčejný kapitalismus. Každý vlastník má právo dělat si se svým majetkem, co chce. Takže bylo logické, že to mohli prodat Babišovi, ale každý zaměstnanec má právo se rozhodnout, jestli u toho chce asistovat, nebo ne. A já jsem nechtěl.

K fungování Reportéra potřebujete množství inzerentů. Jaký je rozdíl mezi vlivem majitele a vlivem inzerce na obsah médií?

Myslím, že vliv inzerce je přímější. Někdy může dojít ke konfliktu, ale nestává se to často, jsou to spíš výjimečné situace. Jedna nebo dvě do roka. Inzerent přijde s „konkrétní hrozbou“. Stahuji inzerci, která je vyčíslena na tolik a tolik. Záleží na tom, zda inzerent reaguje na vaši chybu, což se může stát. Jindy jsou situace, ve kterých máte pravdu a musíte říct ne. Přímější hrozbu ovlivňování ze strany majitelů jsem nikdy nezažil, ale řekl bych, že to má spíš ten vliv, že ať už něco napíšete sebepoctivěji, nakonec někdo řekne: To se hodí Frantovi, co mu to tady patří…

Všechno dobře dopadne

A jak má psát dobrý novinář?

Tak, aby se na sebe mohl podívat do zrcadla.

Jste optimistický ohledně budoucnosti českých médií?

Jsem obecně optimistický člověk. Dlouhodobě si myslím, že lidé nejsou blbí. Aspoň ne většina, takže si vždycky proklestí svou cestu tak, že to dobře dopadne. Byť to někdy trvá dlouho.

Plní čeští novináři dobře roli „hlídacího psa demokracie“?

Jsem přesvědčený o tom, že do značné míry ano. Vždycky plnili. Jak je to aktuálně, se vždycky ukáže až s odstupem, protože nebýt snahy žurnalistů, ta bychom dnes spoustu věcí nevěděli.

Mluvil jste i o tom, že by si novináři neměli myslet, že spasí svět. Jak to myslíte?

Práce novináře je někdy i docela důležitá, když odhalíte věc, která může něčemu prospět, nebo když upozorníte na něco, na co doposud společnost kašlala – typu podmínky lidí v hospicech. Ale varoval jsem před tím, že se někdy novinářům stává, že se považují za příliš důležité a za mistry ve všech oborech. Myslím, že to v žádném oboru neprospívá, v žurnalistice o to spíš. Když máte pocit, že jste sežral všechnu moudrost a například si myslíte, že byste byl nejlepším ministrem zdravotnictví. Tohle je nebezpečné.

Máte pocit, že ve společnosti panuje stav, který Václav Havel označoval jako „blbá nálada“? Můžou za to novináři?

Ve společnosti blbá nálada není. Vždycky se střídají fáze očekávání a fáze zklamání. Zvolíme někoho, o kom si myslíme, že bude čistší a lepší než ti předtím. A za pár let zjistíme, že to tak není, a jsme rozčarovaní. Myslím, že je spousta lidí v první fázi – očekávání. Čekají na změnu, že teď se bude konečně všechno dělat dobře. Pak zase přijde zklamání. Ale blbou náladu a frustraci v českých médiích po posledním skupovacím kolečku spousta novinářů má.

O Zemanovi se má psát

Jak by se podle vás měli novináři stavět například k výrokům prezidenta Miloše Zemana? Měli by ho ignorovat, cenzurovat nebo o něm naopak více psát?

Obecně platí, že se má o realitě psát, že se nemá zamlčovat. Ani ošklivé, ani hezké věci. A pokud prezident mluví jako prase, tak se má napsat, že mluví jako prase. Pokud přijde se zdůvodněním, že to dělal dobře, tak se má napsat, že si myslí, že to dělal dobře. To neznamená, že si to nutně myslíte vy.

Nejsou důležitější věci, o kterých by se mělo psát?

To přece není nedůležitá věc. Jestliže prezident ve veřejnoprávním médiu mluví jako dlaždič, tak to něco říká o společnosti. Je to prezident, kterého si v druhém kole zvolili občané a minimálně oni mají právo vědět, co jimi zvolený reprezentant s mocí, kterou mu svěřili, dělá. Novináři jsou tady od toho, aby ty informace poskytovali. Pokud si budou voliči myslet, že je to fajn, tak mu dají ty hlasy znova. Proč by ho měla média ignorovat? To by mu nezaslouženě vylepšovalo nebo zhoršovalo obraz. Vždyť my nevíme, jak na to reagují voliči.

Neumím udržet čistotu žánru

Potřebuje člověk vystudovat žurnalistiku, aby byl dobrým novinářem?

Myslím, že potřebuje. Já třeba doteď neumím pořádně rozlišovat jednotlivé žánry. Učil jsem se jako samouk za provozu. Naučil jsem se sice relativně dobře psát, aby to nepůsobilo úplně debilně, ale neumím udržet čistotu žánru. Obdivuju lidi, kteří to umí, hrozně se mi to líbí.

Myslíte, že je to nutné?

Nevím, ale kdyby mi někdo řekl, ať napíšu fejeton, tak si nebudu jistý v kramflecích, jestli nepíšu něco jiného. Podle mě to není špatné. Nemyslím si, že by nemohl dělat v novinách, časopisech nebo v televizi někdo, kdo to nevystudoval. Ale vždycky se hodí mít znalost. Řekl bych, že ideální kombinace je, když má člověk vystudovanou žurnalistiku a ještě něco. Ale chápu, že strávit dvanáct let studiem něčeho na to, abych šel dělat redaktora za pár korun do Podkrkonošských rozhledů, není úplně perspektivní.

blog comments powered by Disqus