Jak si zachránit krk? Jedině písemně

Do rubriky Téma čísla napsala Tereza Bartošíková (Neděle, 30. listopad 2008)

Jsem z těch, co si druhý obor zvolili dost nešťastně. Ke každé zkoušce máme tuny nesrozumitelné literatury. Vím, že na Fakultě sociálních studií je to vcelku běžný jev, avšak k mému seznamu literatury je přidaná notná dávka odporu a nechutě. Proto se při zkouškovém topím a jako každý tonoucí se chytám stébla. Oním pomyslným stéblem jsou pro mne písemné zkoušky.

Doposud jsem většinu zkoušek psala na počítači. Část byla klikací, formou dotazníku, a pak následovaly otevřené otázky. Umím si velmi živě představit, jak by to dopadlo, kdyby byly v testech samé otevřené otázky. Byla bych v pasti. Dokud klikám, mám ještě naději. Mohu využít vylučovací metodu. Mohu si tipnout, protože je jistá pravděpodobnost, že alespoň jedna odpověď je správná.

To však neplatí u specifických testů specifických vyučujících. Pokud mohou být správné všechny možnosti nebo žádná, opět se topím. A známkování? V tom se někdy ztrácí všichni kromě učitele.

Přesto všechno si nemyslím, že by tyto způsoby zkoušení byly horší než ústní zkoušky. Jistě, k některým předmětům by se diskuze mezi vyučující a studentem hodila lépe. Možná jsou i takové kurzy, kde by ústní zkoušení bylo jednodušší. Ale já jsem takových předmětů moc neměla.

Navíc všichni víme, že fakulta přijímá každý rok více a více studentů, takže například u prváků by ústní zkoušení bylo skoro sci-fi. Aby se dostalo na všechny studenty jednoho áčkového kurzu (není výjimkou tři sta a více lidí), musel by být zkoušející z oceli.

Když se učím na zkoušku, často je to jen masa informací. Nevím, co vyžaduje učitel, a co můžu s klidným srdcem vynechat. Proto mají písemné zkoušky ještě jednu nespornou výhodu. Seženu si výpisky z literatury, ve kterých bývají obsaženy nejdůležitější pojmy. Ideální jsou výpisky starších spolužáků, kteří už mají zkoušku za sebou. Když zkombinuji výpisky své i cizí, objeví se seznam pojmů, které mohou být v testu použity. Díky seznamu si mohu hned po učebním martyriu vyzkoušet, co už vím a co ještě ne. A nemusím znát celé odstavce.

Reakce: Souhlasím s tím, že se občas dá ústní zkoušení ošidit lépe než písemné. Ale ne v mém případě. Když čtu kvanta literatury, občas vůbec netuším, která bije. Případně si zapamatuju jen několik zcela nepodstatných informací, jež náhodou dávají smysl. Tudíž myslím, že při ústní zkoušce by se v lepším případě zkoušející bavil, v horším by byl vzteky bez sebe.

Vím, že opravdovým kamenem úrazu budou státnice. To už nebudou stačit jen základní pojmy. Buď se „našrotím“ literaturu, nebo musím změnit obor.