Žurnalistika i sociologie jsou ukázkovými příklady oborů, které sice na bakalářském stupni preferují písemné zkoušení, ale do magisterského studia přijímají studenty na základě ústního pohovoru. Obě oslovené katedry totiž považují tento způsob výběru studentů za mnohem osobnější. „Ústní prověření je přirozeně daleko lepší, je pružnější, živější, redukuje nedorozumění. Otázky navíc mohou klást všichni členové komise,“ zdůvodnil Aleš Burjanek z Katedry sociologie. Podobný názor má i Rudolf Burgr z Katedry mediálních studií a žurnalistiky. „Ústní zkoušky na magisterský stupeň jsou u nás tradicí, zůstáváme u nich proto, že většina studentů přichází z bakalářského studia u nás, a pokud dělá týden před přijímacími zkouškami písemné státnice, tak dělat znovu písemný test, který bude téměř totožný, nemá smysl. Během patnáctiminutového pohovoru se navíc o člověku dozvíte mnohem víc,“ řekl vedoucí katedry Burgr.
Současný systém zkoušení založený na písemném projevu nevyhovuje ani studentce psychologie Barboře Třískové. „Studujeme sociální studia, naprostá většina z nás se bude živit přímým kontaktem s lidmi a myslím si, že ústní zkoušky jsou možností, jak si postupně osvojit a vypilovat komunikační schopnosti a také dokázat, že danému problému opravdu rozumíme,“ řekla Barbora, která měla za celé bakalářské studium pouze jednu ústní zkoušku, a to ze sociální psychologie. „Z ní jsem si odnesla mnohem víc, než ze všech písemných, které jsem psala. U ústní zkoušky je totiž možnost okamžité zpětné vazby, takže jsem z téhle jediné ústní zkoušky odcházela nadšená, protože jsem konečně pořádně pochopila jednu věc, se kterou jsem si celý semestr nebyla jistá a vlastně jsem ji celou dobu chápala špatně,“ doplnila Barbora, podle níž si učitelé na fakultě tímto způsobem usnadňují práci. „Na právech či lékařské fakultě jsou stovky studentů v ročníku a ústní zkoušky v pohodě zvládají,“ dodala studentka psychologie.
Je třeba dodat, že psychologie je specifická tím, že zde státnice probíhají ústně. A to i navzdory tomu, že za celé bakalářské studium je u zkoušek potřeba jen tužka a papír. „Státnice jsou strašný nervák, a když se k tomu připojí ještě i nervozita z neznámé ústní zkoušky, tak to pak stojí za to – většina studentů totiž byla z očí do očí zkoušena naposled u maturity,“ potvrdila Barbora. Stejnou zkušenost má i Jitka Chalupská, která si těmito státnicemi prošla letos v červnu. „Člověk má sice plnou hlavu termínů, ale neumí je spojovat do smysluplné věty, případně je vypustit a mluvit jednoduše česky. Bylo pro mě proto zajímavé zjistit, jak si v tomhle po takové době stojím, i když to přineslo trochu víc stresu. Vyjadřuji se v zásadě pozitivně, ale bůhví, jaké dojmy bych si přinesla od jiné komise,“ popsala Jitka. „Obecně jsme ale byli spíš mile překvapení a někteří odcházeli s příjemným pocitem, že jsme si i dobře popovídali,“ dodala studentka psychologie.
Podle vedoucího Katedry psychologie Zbyňka Vybírala jsou tyto státnice na katedře již tradicí. „Udržujeme je také z přesvědčení, že při ústním zkoušení se snáze monolog mění v dialog, že tato forma umožňuje prověřit mnohé schopnosti – pohotovost, dovednost vysvětlit, improvizovat, zamyslet se, byť ve stresu. To všechno se absolventovi psychologie bude hodit,“ doplnil Vybíral.
blog comments powered by Disqus