My, Havlovy děti, čelíme výzvám a bavíme se | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 30. ročník

My, Havlovy děti, čelíme výzvám a bavíme se

Do rubriky Ostatní napsala Monika Ryšavá (Sobota, 14. březen 2015)

Nedávno jsem četla článek o dnešních vysokoškolácích, prý nejtypičtějších představitelích generace Y. My, narození na začátku devadesátých let, prý toužíme po vyváženém osobním a pracovním životě. Chceme se vyhýbat stresu, nejdůležitější je pro nás stabilita, jistota a bezpečí. Chceme „sloužit dobré věci“, nicméně se bojíme vystoupit ze své komfortní zóny a bojíme se čelit výzvám. Takže takoví jsme, Havlovy děti.

Sedí tento popis na nás? Vezmu to od sebe. Můj denní plán: vstát v osm, cvičit jógu, v klidu se nasnídat. Musím být přece v duševní pohodě. Pak vyrazit do školy. Mezi hodinami si přečíst rozečtený román. Nebo časopis. Musím mít rozhled a něčemu se přiučit. Po škole, když zbude čas, kouknout na úkoly. Po cestě do práce si koupit Nový prostor, abych podpořila „dobrou věc“. Brigáda vede k mé finanční nezávislosti. Večer posezení s přáteli. Příchod domů v deset večer. Zhlédnout jeden díl seriálu, po hodině na kutě. Žádné stresy, den si užiji na sto procent. I jídlo v menze si vychutnám. Vyrovnaný osobní a pracovní život. Bez chyby.

Skutečný den: Vstávám v jedenáct a zjišťuji, že jsem měla být na francouzštině o půl desáté. Na jógu kašlu, bolí mě hlava. To ta párty včera, už si vzpomínám. Lednička zeje prázdnotou, koupím si něco cestou do školy. Jo, já mám vlastně před výplatou, takže nekoupím. Promiňte, pane, ale ani Nový prostor si nekoupím, mám tak akorát na kafe, které nutně potřebuji. Příště se mnou počítejte. Dobře. Přednášku o půl dvanácté nějak stíhám. Nemůžu se soustředit, kde mám ten časopis? Nemám. Na oběd do menzy přicházím po jedné hodině, na obrazovce mám na výběr z Robi nudliček nebo sojového masa. Obědvat nebudu. Brigáda. Posezení s přáteli. V duchu vyrovnaného života s nimi strávím celou noc, nemůžu je přece ošidit. Dneska jsem vlastně měla napsat článek. A další úkoly, co jsem měla splnit? Zítra je přece taky den. Takže dobrou noc, za dvě hodiny vstávám.

Že prý se bojíme čelit výzvám? Já myslím, že celý náš život je výzva a bojujeme s ním i přes kocovinu statečně.

blog comments powered by Disqus