Nedůvěra k žurnalistickému cechu ho přivedla až k filozofii | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Nedůvěra k žurnalistickému cechu ho přivedla až k filozofii

Do rubriky Rubriky napsala Hana Trčková (Neděle, 30. listopad 2008)

Když Pavel Dufek kdysi nastupoval na Fakultu sociálních studií, chtěl se stát novinářem. Jak sám přiznává, ani ve snu ho nenapadlo, že se jednou stane členem Katedry politologie a bude se věnovat politické filozofii. Ale ještě než nadobro vyměnil žurnalistické ambice za politologické, několik let působil jako redaktor fakultního časopisu Halas.

Tehdejšího studenta žurnalistiky a politologie přivedly do Halasu náborové plakáty hned na začátku prvního ročníku. „Říkal jsem si, že bych mohl být nějak užitečný,“ vzpomněl Dufek, který se tak stal jedním z redaktorů fakultního časopisu a v redakci vydržel téměř čtyři roky. Na „halasácké“ období a redakční rady, které se konaly ještě v kanceláři Svatavy Navrátilové v budově na Gorkého, vzpomíná rád. „Práce v časopise byla velmi svobodná, vytvářeli jsme si ho sami, takže kdo přišel s nápadem, měl prostor ho zrealizovat, ať už se jednalo o rozhovory, recenze, reportáže. Rozdělení článků bylo konsensuální, přinejhorším kompromisní. Na druhou stranu ale bylo určitě těžké pro šéfredaktora vše uhlídat a dát Halasu nějaký tvar,“ připomněl malá úskalí přípravy časopisu, který se věnoval především fakultnímu dění. „Například jsme psali o možném stěhování fakulty do budovy na Jaselské. Tehdy se to provalilo ještě před oficiálním rozhodnutím, takže všichni kolem toho dělali tajnosti a nikdo nám k tomu nechtěl nic říct,“ vybavil si jeden z článků, který v Halase tehdy vyšly.

Fakultní časopis pro něj měl především význam sociální. „Potkal jsem spoustu známých, pár přátel, seznámil jsem se spoustou dalších lidí,“ řekl současný politolog. Halas byl pro něj zpestřením žurnalistického studia i jakési odreagování. „Věděli jsme, že se každé úterý sejdeme, probereme důležité věci a pak zajdeme do hospody. Nic převratného jsem si tedy z Halasu neodnesl,“ přiznal a hned dodal, že v podstatě jeho novinářská kariéra odchodem z časopisu skončila.

„Když jsem šel na FSS, měl jsem představu, že žurnalistika je vznešené povolání. Ale zjistil jsem, že novináři mohou být i na škodu. To jsem si naplno uvědomil při praxi v brněnské MF Dnes. Cítil jsem trochu stereotyp a částečně taky nutnou povrchnost té práce, což by pochopitelně platilo pro jakýkoliv deník. Člověk jezdí po tiskovkách nebo se snaží z někoho dalšího něco po telefonu vytáhnout, ale on se s vámi nechce bavit, protože si třeba myslí, že ho nějak pošpiníte. Na porozumění nějakému problému nebo nějaké kauze byste normálně potřebovali týden, ale to v běžném mediálním provozu nejde. Pak už jen vyplňujete jakousi předem danou šablonu jmény a daty, a to mě neuspokojovalo,“ odůvodnil. Postupně tak získal k novinářskému cechu nedůvěru. „Novináři se totiž často tváří, že chtějí spasit kdyby ne svět, tak alespoň českou společnost. Vzpomínám si, že takovým zlomem byla stávka v České televizi v roce 2001. Tehdy jsem zevnitř viděl nějaké věci, které se potom v televizi vůbec neobjevily. Poznal jsem, že větší část českých novinářů ani nechce být dobrými novináři,“ vysvětlil Dufek. „Nechci ale házet všechny novináře do jednoho pytle, vážím si těch, kteří svoji práci dělají dobře,“ hned dodal. Proto si nakonec pro své magisterské studium zvolil pouze politologii.

Ještě chvíli po ukončení žurnalistiky na redakční rady Halasu docházel, ale postupně se na jeho tvorbě přestával podílet. „Viděl jsem, že Halas funguje dobře i beze mě,“ řekl s úsměvem. Když opustil žurnalistiku, všechny své síly směřoval na studium politologie, a to natolik, že se po ukončení studií stal odborným asistentem na katedře politologie a specialistou na politickou filozofii. „Nemůžu říct, že bych od útlého mládí ležel ve filosofických knížkách, ale zajímaly mě i věci, kterým jsem moc nerozuměl. Hayeka koneckonců na gymnáziu pochopíte, když chcete, i Rawls se dá nějak povrchně přežvýkat, ale utkat se s Descartem, Kantem nebo Heideggerem je spíše mladická pýcha. V tom se na druhou stranu skrývá přitažlivost filosofie, i té politické,“ řekl politolog. Dokonce uvažoval i nad tím, že by ještě vystudoval filozofii. „Nakonec jsem na tuto myšlenku rezignoval, protože jsem si nedokázal představit, k čemu by mi pak byla. Zpětně to pochopitelně vidím jinak… Tak jsem na to šel nakonec jaksi z druhé strany, od politologie. Na filozofii bych také během těch let dělal věci, které by byly v důsledku spíše zbytečné – nemyslím, že potřebuju znát za každou cenu základy řečtiny, nebo detaily německého idealismu, abych se mohl účastnit debat, které se vedou na poli politické filozofie. I když někdo by samozřejmě mohl tvrdit opak.“

Když je teď jeho pracovním místem nikoliv redakce, ale kancelář na fakultě, může Halas pravidelně sledovat. „Velice rád si ho přečtu, má strukturu, je pestrý, člověk si tam přečte zajímavé věci,“ uzavřel Dufek.

Mgr. Pavel Dufek

  • narodil se v roce 1980 v Hradci Králové
  • dálkově si dodělává doktorát na FSS
  • pracuje jako asistent na Katedře politologie
  • zabývá se politickou filosofií a teorií, sociálně-politickými doktrínami a teorií spravedlnosti
blog comments powered by Disqus