Ludvíkova líheň nastartovala kariéru budoucích žurnalistů

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Marie Drahoňovská (Sobota, 10. říjen 2015)

Ludvíkova líheň uvedla o víkendu 25. – 27. září do společnosti brněnských studentů žurnalistiky další várku prváků. Účel této víkendové akce byl jasný – seznámit nováčky se staršími spolužáky a podrobit je tradičním rituálům, u kterých nesměla chybět ani slavnostní přísaha. Ubytování bylo zařízeno v obci Prudká, kde měli studenti k dispozici les, skály i velké hřiště. Zúčastnění se tak nevyhnuli ani seznamovacím hrám, ve kterých museli prokázat své žurnalistické dovednosti. Prostor zde byl i pro rozvoj dalších důležitých vlastností novináře, ke kterým patří i umění pít."

Podzimní semestr ještě nebyl ani na svém začátku, když se na Facebooku objevila první zmínka o seznamovací akci pro žurnalisty. Zpráva začínala oslovením „Milá vajíčka“ a varovala prváky před zmeškáním možnosti „vylíhnout se“. Nechyběly v ní ani dosud neznámé výrazy jako „žurnačubky“ či „mediální mrdničky“, kterými se stane ten, kdo se akce zúčastní. Podle organizátorky akce Gabriely Ostárkové prohloupí každý, kdo se akce nezúčastní: „Zuzka Dzurdzíková loni nejela a neměla kámoše, nikdo ji neměl rád, nevěděla, kdo je Ludvík, a tak své slzy utápěla celý semestr sama v alkoholu.“ Naopak ti, co se rozhodli jet, museli počítat s možnou kocovinou. „Jedeš na tu líheň? To bude pořádná chlastačka!“ šuškalo se mezi studenty už týden předem.

Kolektivní hry splnily svůj účel

Na místo konání akce se jelo vlakem, přičemž již na cestě byla nutná krátká zastávka v tišnovské hospodě. V rekreačním centru v Prudké byly pokoje i s koupelnou pro mnohé posledním rozptýlením před skromným životem na brněnských kolejích. Následovala smršť seznamovacích her a do večera už si jména všech účastníků pamatovali i ti nejzapomnětlivější. Ať už se jednalo o hru na jakékoliv téma, nechyběl v ní přípitek, kterým nováčci stvrzovali, že to s vylíhnutím myslí vážně. „Myslím, že po těch kolektivních hrách si už nekoupím ani rumový pralinky,“ zmínila se účastnice Kateřina Keprtová. Večer byla pro všechny připravena tombola, ze které si každý odvezl hodnotné ceny. Mezi hlavní výhry patřila tzv. „kvalitní kuřba“, neboli popelník, či upírská pornografie pro dlouhé a osamělé večery.

Kauza ptáka Ludvíka

„Vajíčka“, tedy prváci, musela prokázat, že jsou připravena se vylíhnout. Svou příležitost dostala hned druhý den odpoledne. Ze skupiny nováčků se najednou stalo několik redakcí. Jejich cíl byl jasný – odhalit tajemství ptáka Ludvíka, který je symbolem katedry, a sepsat o tom zprávu. Každá redakce musela spojit své síly a splnit mnoho úkolů, aby se dostala k potřebným informacím. Plnění úkolů vyžadovalo kreativitu i průbojnost. Ať už se jednalo o dekorační foto, veršovanou mluvu či skládání písní, redaktoři museli projevit značnou míru fantazie. Nejblíže pravdě o ptáku Ludvíkovi se však nakonec přiblížila redakce Kurník. Na její členy večer čekala odměna v podobě láhve rumu.

Líheň nemá konce

Splnění všech úkolů ale k vylíhnutí stále nestačilo. Ještě bylo nutno složit přísahu při svíčkách a projít slavnostním rituálem. „Tak přísahám, tak slibuji“ zaznělo pod dohledem ptáka Ludvíka z úst každého vajíčka. Svůj slib navíc každý stvrdil přípitkem. Nakonec nezbývalo, než celou líheň jak se patří oslavit. Zábava trvala dlouho do noci a časně z rána někteří neváhali ustlat si třeba i na schodišti.

Z Prudké tedy v neděli ráno odjížděly samé čerstvě vylíhnuté „žurnačubky“ a „mediální mrdničky“. Zdálo se však, že Ludvíkova líheň nemá konce. „Je tradicí zajít po líhni ještě na jedno pivko na Petrov, tak kdo chce, může se k nám připojit,“ oznámila všem jedna z organizátorek akce Gabriela Ostárková. Její nabídky však využili nejspíše už jen ti nejotrlejší.