Akrojóga vyžaduje spolupráci a důvěru

Do rubriky Sport napsala Marie Drahoňovská (Čtvrtek, 21. leden 2016)

Když jsem se poprvé vydala na lekci akrojógy, byla jsem poměrně nervózní. Jógu jsem do té doby viděla leda tak z rychlíku a podezřelé „akro“, které se objevuje v názvu, pro mě bylo velkou záhadou. Když jsem ale dorazila do brněnských Lázní Rašínova, kde se hodina konala, připadala jsem si jako ve snu. Jak často by se mi jindy podařilo létat jako Baby ve filmu Hříšný tanec, navíc s lektorem, který se nápadně podobal Johnu Travoltovi?

Akrojóga je jinými slovy párová akrobacie. Původním místem vzniku jsou Spojené státy, v České republice se začala rozmáhat až v průběhu posledních tří let. Většinu návštěvníků lekce tvořili partneři nebo manželské páry. Dokonce i samotní lektoři jsou manželé. Podle nich je akrojóga něčím, co prohloubí vztah mezi cvičícími tak, že se z nich často nakonec stanou životní partneři.

Nemít partnera není handicap

Akrojóga se cvičí ve dvojicích, ale pokud zrovna nemáte nikoho do páru, není to problém. Já jsem na akrojógu přišla sama a nezbylo mi tak nic jiného, než cvičit se samotným lektorem. Hned po prvních cvicích jsem zjistila, že i kdybych partnera měla, nechám ho raději doma. Přece jenom profesionál je profesionál. Lektor mi všechno vysvětlil a já jsem se tak učila dvakrát rychleji, než za normálních okolností. Na konci lekce se mi tak povedlo poskládat své tělo do pozic, které bych si neuměla představit ani ve snu. Například jsem visela hlavou dolů na svalnatých nohách Johna Travolty (lektora), který mi při tom lehce masíroval záda a nabádal mě, abych se uvolnila. Nohy jsem přitom měla mít roztažené do podoby véčka a snažila se je přiblížit k uším. Nějakým záhadným způsobem mě to ale ani nebolelo. Naopak, cítila jsem se poměrně pohodlně.

Sendvič jako vrchol lekce

Při cvičení akrojógy pro mě bylo nejtěžší se zpevnit, najít těžiště a především důvěřovat partnerovi, že mě nepustí. Nebylo lehké získat důvěru k někomu, koho jsem právě poznala. Moc tomu nepomohl ani šátek, který si uvázal přes oči, aby všem předvedl, že se cviky dají zvládnout i poslepu.

Nejdramatičtější částí hodiny byla pozice s názvem „sendvič“. Cvik vypadá tak, že se na sebe postupně naskládá čtveřice osob, postaví se do elegantní pózy a na závěr všichni zavřou oči, aby se mohli plně soustředit na balanc. Hlavní roli v této lidské pyramidě hraje její spodní článek, většinou silný muž. Ten si lehne a nejprve rukama zvedne v bocích první dívku. Druhá se následně vznáší ve stejné póze připomínající letícího ptáka na jeho nohou a třetí si vyleze na její záda a postaví se. Kdybych toho sama nebyla součástí, nevěřila bych, že je to možné. Mé výsledné pocity z lekce akrojógy mi potvrdili i ostatní účastníci. Je to návykový sport, zkusíte ho jednou a už nechcete přestat.