Kavárna „Pelíšek“ nebude v Brně první kočičí kavárnou, ale bude první umisťovací kočičí kavárnou. To znamená, že kočky z útulku u nich nebudou na stálo. Jestliže se návštěvník s některou spřátelí, může si ji odnést domů. „Myslíme si, že kavárna, byť kočičí, by neměla být pro ně “konečnou stanicí”, jelikož je každý den potká mnoho cizích lidí, a to by jim po čase mohlo vadit. Kočičí kavárnu jsme tedy spíše pojali jako krásný přechodný domov,“ objasňují Kateřina s Michalem a dodávají: „Dalším důležitým důvodem pro umisťovací kavárnu je, že lidé mohou kočku lépe poznat předtím, než si ji vezmou domů.“ Kateřina s Michalem chtějí prostě spojit dvě věci dohromady. Kočky nebudou muset být v klecích a lidé budou mít možnost si najít svého parťáka na celý život v příjemném prostředí.

Kočičí kavárna má přísnější požadavky na hygienu

Aby k otevření kavárny mohlo dojít, potřebovali Kateřina s Michalem získat potřebnou částku peněz. Proto si založili profil na crowdfundingovém portálu HitHit, kde jim kdokoliv mohl přispět výměnou za dárek nebo protislužbu. Na HitHitu nabízeli běžné odměny jako poukázky a tašky, ale mnohem oblíbenější se staly neobvyklé odměny jako pojmenování židle a stolu. „Musíme říct, že až takový úspěch odměny “Pojmenování židle” jsme ani nečekali, tato odměna se vyprodala snad do deseti dní, proto jsme dodatečně přidali odměnu “Pojmenování stolu”, která také nevydržela dlouho. Ještě bychom chtěli dodat, že další neobvyklou odměnou bylo “Jméno expřítele/expří­telkyně na kočičím wc”, což je odměna, kterou jsme se inspirovali u zahraničních crowdfundingových projektů,“ vysvětlili.

Hledáním správného místa pro kavárnu strávili Kateřina s Michalem dlouhou dobu. Nakonec budou sídlit na třídě Kapitána Jaroše nedaleko parku Lužánky. Kočičí kavárna musí samozřejmě splňovat přísnější požadavky než běžná kavárna. Například kuchyň musí být zabezpečena tak, aby se do ní kočky nedostaly. A kočky zase musí mít svůj vlastní oddechový prostor, kam za nimi návštěvníci nemůžou. Mimo to musí být kavárna jasně označena, aby se předešlo nedorozumění. Každou kočičí kavárnu musí schválit hygienická stanice a veterinární správa.

Majitelé ohlídají, aby se kočkám neubližovalo

Některé kočičí kavárny jsou v Česku kritizovány za to, že v nich kočky trpí. Návštěvníci je nenechají odpočinout, nutí je do mazlení a nechovají se k nim hezky. Kateřina s Michalem si jsou jisti, že v jejich kavárně se to nestane: „V tomto ohledu chceme být velmi důslední a opravdu trvat na pravidlech, která budou dána, například nebudit spící kočku, nenutit ji ke hře, netahat za ocas, nefotit s bleskem. Spokojenost a pohoda koček je naší prioritou, takže když dojde k takovému chování, návštěvníky kavárny upozorníme, že se mají chovat podle pravidel.“ V případě, že by návštěvník nedbal na upozornění a choval se ke kočce agresivně, nebudou Kateřina s Michalem váhat a přistoupí i k radikálnějšímu řešení, kterým může být i vykázání hosta z kavárny.

Kateřina a Michal pocházejí z Přerova, ale nyní žijí v Brně. Kateřina studuje na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, Michal studoval Filozofickou fakultu. „Společně máme doma dvě kočky, roční sourozence Miu a Huga, které máme moc rádi. Hugo je šéf domácnosti, pořád nás komanduje a Mia je naše zlatíčko,“ popisují svůj život s kočkami. Mít je doma jim však nestačilo, a tak se rozhodli založit si kočičí kavárnu. „Vždycky jsme chtěli podnikat a zároveň je nám hrozně líto kočiček bez stálého domova a chtěli jsme jim nějak pomáhat. Michal navíc miluje kávu a já ráda peču, tak jsme si řekli, že do toho půjdeme,“ uzavírá Kateřina.

blog comments powered by Disqus