Tváří v tvář realitě života na Cejlu

Do rubriky Neziskovky napsala Barbora Uhlová (Čtvrtek, 12. listopad 2015)

Brněnský Cejl dnes každý vnímá jako synonymum pro největší romské ghetto ve městě. Především ulice Bratislavská, Francouzská, Hvězdová či Ponávka slouží jako typický příklad zdejší sociální nestability. Právě tam vzali koncem října zaměstnanci neziskové organizace Ratolest zájemce z řad veřejnosti, aby na vlastní kůži zažili, jaké to je být sociálním pracovníkem v místech, jimž se většina Brňanů vyhýbá obloukem. Akce se konala při příležitosti 20. narozenin Ratolesti.

Událost s názvem Lokalita začínala v nízkoprahovém klubu Pavlač, kde mají sociální pracovníci své sídlo. Děti a mladiství si sem chodí hrát, učit se nebo se jen vypovídat, protože své problémy nemají doma s kým řešit. „Naši klienti mají společné především to, že žijí v prostředí sociálního vyloučení a jsou ve stejném věku,“ uvedla pracovnice Pavlače Zuzana Gheza.

Výkřiky, taneční hudba i drogově závislí

První zastávka byla na Hvězdové, kde nyní stojí nově vybudované romské centrum Hvězdička. Lidem žijícím v okolí poskytuje sociální servis a zajišťuje aktivity pro ty nejmenší. Okolo budovy vyrostl park obehnaný nevzhledným plotem. Jak vysvětlila pracovnice klubu Pavlač, děti právě toto oplocení odrazuje od toho, aby zde trávily svůj volný čas. „Necítí se tu příjemně, chybí jim volnost,“ dodala Gheza.

Již od začátku trasy vnímali účastníci specifickou atmosféru míst, kterými procházeli. Na každém kroku byla slyšet buď taneční hudba znějící z mobilů, nebo výkřiky zdejších obyvatel. Na konci Hvězdové přišlo další zastavení. Tentokrát u Muzea romské kultury, které zároveň slouží jako důležitý bod lokality. Obyvatelé zde najdou pomoc v podobě bohatých sociálních služeb. Ty danou oblast pokrývají poměrně dobře díky správnému zasíťování. Dále trasa pokračovala na ulici Soudní, kde se nacházejí rozpadající se budovy bývalého soudu a věznice. Dnes se tu schází uživatelé drog. Žádnému oku v průběhu akce neunikly všudypřítomné kontrasty.

Za holobyt přes deset tisíc korun

Nedaleko od doupěte drogově závislých byl před nedávnem postaven nový hotel. Kousek za ním se tyčí pavlačový dům s holobyty. Všichni byli hluboce zaskočeni, když zjistili, že za jeden malý nezařízený pokoj platí čtyřčlenná rodina přes deset tisíc korun měsíčně. Záchod, koupelnu a kuchyň přitom sdílí se všemi ostatními obyvateli budovy. Pokud si chce rodina vyprat, musí si připlatit. Jde o velký byznys soukromníků, již ubytovny provozují, a jen v Brně se jich nachází přes čtyřicet.

Následně si mohli zájemci zblízka prohlédnout jednu ze čtyřiceti brněnských ubytoven. Na místě byla ze zdejších obyvatel cítit velká frustrace a deprivace z jejich stále mizivějších vyhlídek na lepší budoucnost. Některé z dětí hrajících si venku přiběhly pozdravit známé tváře z nízkoprahového klubu a zvědavě se vyptávaly, s kým tu jsou a co zrovna dělají.

Závěr trasy vedl přes Malinovského náměstí do sousedního parku. „Neměla jsem ponětí o tom, jak na Malinovského náměstí klíčí byznys s drogami, prostitucí, zkrátka se vším. Hodně mě překvapilo, že na tak viditelném místě probíhá činnost, která je běžným Brňanům naprosto skrytá,“ uvedla účastnice akce Jana Hůsková. Návštěvníci symbolicky skončili na místě, kde nízkoprahový klub Pavlač vznikl – ve dvoře pavlačového domu. Dnes zde bydlí již pouze dvě rodiny. Zbytek budovy squatují lidé, kteří nemají kam jít.