Když klaun hraje tragédii | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Když klaun hraje tragédii

Do rubriky Kultura napsala Markéta Lankašová (Středa, 18. listopad 2015)

Městské divadlo Brno uvedlo v sobotu na svých prknech v život jednu z nejznámějších Shakespearových tragédií – Krále Leara. Do role šíleného vládce a nešťastného otce obsadil režisér Stanislav Mošna předního brněnského komika Boleslava Polívku.

Když na vás celé Brno z plakátů křičí, že do divadla přijel Král, nemůžete si to nechat jen tak ujít. Na premiéru představení jsem se rozhodla jít i přes to, že v sobotu 14. listopadu byly mé myšlenky spíše v Paříži než v místních kulturních vodách. Ale konec konců, právě kultura je to jediné, čím obyčejní lidé mohou bojovat.

Krutá Sůl nad zlato, v níž téměř každý zemře

Kdo by neznal příběh starého otce, který chce svým dcerám přenechat vládu nad královstvím, dvou lichotivých sester, které mají med na jazyku, ale zlo v srdcích a upřímné Kordélii, která odmítne dokazovat lásku k otci jen falešnými slovy. Malicherná pýcha starce uvede v chod nezastavitelnou mašinérii tragických situací. V nich král nejmladší dceru vyžene a zřekne se jí, ale lásku, kterou mu slibovaly jeho starší dcery, nikdy nepocítí. Když si král uvědomí svou pošetilost, je už příliš pozdě na změnu. Propadne šílenství a touží se usmířit s nejmladší dcerou. Díky Kentovi, věrnému příteli, se mu to sice podaří, ale sladké shledání vystřídá hrůza v podobě smrti Kordélie, bývalých přátel i zlých dcer. Stařec umírá vysílen utrpením nad tělem své nejmladší dcery.

Hra má i druhou linii, příběh šlechtice Glostera, jehož nemanželský syn Edmund, ačkoli byl vychován s láskou stejnou jako syn manželský, trpí záští vůči bratrovi Edgarovi a prahne po dědictví svého otce. Ani Edmund se neštítí zrady a předstírání lásky, je stejně lstivý jako Learova Goneril či Regan.

Bolek Polívka představení odehrál v lehkém a vtipném tónu, ale nenašli byste muže, kterého tragédie jeho vlastní rodiny zdrtila více než Leara v Polívkově podání. Kromě něj se v roli šaška představil jeden z nejoblíbenějších brněnských herců současnosti Michal Isteník. Lstivou Goneril ztvárnila Pavla Vitázková a dobrosrdečného Glostera Zdeněk Junák. Vedle těchto zvučných jmen vystoupil např. Petr Štěpán v roli Kenta, Pavla Janíková jako Regan, Jakub Zedníček coby Edmund a Ivana Odehnalová v roli statečné Kordélie.

Na Činohře Leara nehledejte

Ačkoli je Král Lear činoherní představení, shlédnout jej můžete pouze v prostorách Hudební scény. K tomuto kroku se Městské divadlo Brno neodhodlalo poprvé. Zdá se být tradicí, že hry velkého dramatika Shakespeara, v nichž hraje Bolek Polívka, vyžadují prostornější scénu i hlediště. Naposledy k tomuto přesunu došlo v Benátském kupci, který měl premiéru v dubnu loňského roku.

Scéna je opravdu velkolepá. V průběhu hry diváci mohou vidět dva různé hrady, trůnní sál s masivním symbolem moci – královským křeslem – i pustou pláň. Z otvorů v podlaze jeviště, situovaných do podoby falešných oken, vyskočí nejedna postava.

Alena Kučerová, hlavní kostymérka, také odvedla dobrou práci. Na šedavém pozadí mohutných kulis se herci v kožených pláštích temných barev obzvláště vyjímají. Fakt, že k těmto plášťům mají oblečené košile a riflové kalhoty, je možná překvapivý, ale nikoli rušivý. Nepatřičně může působit snad jen postava lékaře, který přijde v závěrečném jednání v klasickém saku a fialové košili. Pro tři Learovy dcery je vyhrazena černá barva a společenské šaty, později bojové pláště.

Tragédie v podání klauna je syrovější a do mysli se vám vryje mnohem hlouběji, než byste čekali. Po třech a půl hodinách představení (s jednou přestávkou) jsem z divadla odcházela s vědomím, že lásku člověk nemůže očekávat. A už vůbec ne si ji vynutit.

blog comments powered by Disqus