Kde se vzal nápad na založení nakladatelství, chyběly vám, jako studentům, knihy tohoto druhu?
Ivana: Vznik nakladatelství s námi dvěma vlastně úplně nesouvisí. Ty knihy chyběly bývalé ředitelce nakladatelství AMU Andree Slovákové, mnohým našim přátelům a samozřejmě i nám samotným. Jejich potřeba rostla až do momentu, kdy jsme se rozhodli, že našemu nápadu natolik věříme, že ho uskutečníme.
Je pravda, že vy sami oslovujete autory, aby podobnou knihu napsali?
Ľuboš: Výběr autorů se týká jen edice „Co je nového“. Jedná se o prestižní autory, špičky ve svém oboru. Ty oslovujeme, aby krátce napsali o tom, co je nového v jejich oblasti.Výsledek nesmí překročit sto stran. Není to lehké, kniha má délku zhruba běžné diplomové práce. Hledáme někoho, kdo se nebojí mluvit s veřejností a napsat populárně naučnou knihu. Ostatní knihy nejsou napsány na základě našeho zadání.
Stává se, že vás autoři odmítnou?
Ivana: Často se nám stává, že když někomu vysvětlíme koncept, zalekne se toho, že by kniha byla věnována široké veřejnosti, a mohla by tak být zpochybněna jeho odborná autorita. Jsou ale i autoři, pro které je to výzva. Těší se, že dostanou zpětnou vazbu.
Jak taková kniha vzniká?
Ivana: Snažíme se, aby vznikala v diskuzi s nakladatelstvím, autoři v tom nejsou sami. Diskuze pomůže k tomu, aby autor psal rychleji a mnohdy i lépe. Není náhoda, jak knihy vypadají, ani z jakých materiálu jsou vytvořené. Kniha musí být lehká, malá, tenká, aby se vešla i do menší kabelky a odolná. Obaly jsou vytvořeny tak, aby se daly polít, a nic se jim nestalo.
Na koho jsou knihy primárně cíleny?
Ivana: Především cílíme na veřejnost, která je zvědavá a zajímá se o to, co se děje jinde. Každý z nás je v něčem dobrý, je ale fajn občas vykouknout ven. Pro studenty jsou naše knihy určitě vhodné ve zkouškovém období, kdy už nemají čas číst obsáhlejší texty. Ľuboš: Styl, kterým je to napsané, je lehce srozumitelný. Není to jako červená knihovna, ale s trochou snahy to pochopí každý. Knihy se dají stihnout přečíst za pár hodin, třeba cestou vlakem z Brna do Prahy.
Myslíte si, že vám dalo studium FSS potřebné informace k založení nakladatelství?
Ivana: Fakulta mi dala umění kritické práce s textem. To mohu vypíchnout na sociologii, kde jsme byli velmi odkazováni na knihy. Přemýšlení nad textem je pro mě běžnou součástí života. Pomocí toho poznávám svět. Ľuboš: Ano, je to především práce s textem. Obory se snaží vést studenty ke kritickému náhledu a k přemýšlení nad texty.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Ivana: Musíme přesvědčit lidi, že tato edice je to, co potřebují, což je pravda, jenom o tom zatím ještě nevědí. Mojí ideální představou je, že bychom měli malé knihkupectví, jehož součástí by bylo několik kanceláří umístěných třeba v patře a tam bychom seděli a tvořili knihy.
S kolika knihkupectvími spolupracujete, bylo těžké knihy dostat do oběhu?
Ivana: Nebylo to tak těžké díky tomu, že nabízíme něco, co tu ještě není. Knihy jsou dostupné i na našem e-shopu. Jedním z našich partnerů je pražské knihkupectví Ostrov, v Brně je to Skleněná louka nebo Společenská kniha na FSS. Jsme vděční, že s obchody s námi komunikují. Říkají nám, co se jim líbí a co ne a my knihy díky nim zlepšujeme.
Chystá se v blízké budoucnosti nějaká další kniha?
Ivana: Kromě knihy Znaky a významy v evoluci od Antona Markoše,
která vyjde příští týden, se chystají knihy Co je nového v estetice a
Co je nového v umělé inteligenci.
Ľuboš: Nápadů je mnoho, autory musíme oslovovat průběžně.
Jednoho autora máme domluveného dokonce už i na rok 2018.
Má lampa, logo vašeho nakladatelství, nějaký symbolický význam?
Ivana: To napadlo našeho grafika Jana Havla. Světlo lampy je pro nás metaforou toho, když něco poznáš. Není to navíc stolní lampa, která je ve studovně, kde člověk sedí a kouří se mu z hlavy. Tohle je lampa stojací, která je v prostoru, kde se mohou sejít i jiní lidé. A taky je krásná. Protože naše knihy jsou nejen dobré, ale i krásné.
L´uboš s Ivou vyprávějí o knihách u hrnku čaje (autor: Marie
Drahoňovská)