Nepálci neztratili svůj klid ani úsměvy, říká dokumentarista Petr Pospíchal

Do rubriky Kultura napsala Zuzana Kašparová (Sobota, 5. březen 2016)

Petr Pospíchal je absolventem mediálních studií a žurnalistiky na naší fakultě. Na tom by nebylo snad ani nic tak zvláštního. Petr Pospíchal ovšem vyčnívá nad ostatní tím, že se rozhodl vydat do Nepálu půl roku po jednom z největších zemětřesení posledních let. Z jeho cesty do oblasti Gorkha vznikl film Návrat do Epicentra, který měl svou premiéru 2. března v univerzitním kině Scala.

Jak se cítíte po premiéře vašeho filmu Návrat do Epicentra?

Skvěle, byl jsem mile překvapen z pozitivních reakcí diváků. Zájem projevilo hodně lidí a většina zůstala až do konce. Dokonce mi lidé říkali, že jsem dobrý řečník, což si sám ani nemyslím.

Vy jste Nepál navštívil již podruhé a z toho jednou ještě před zemětřesením. Kde se ve vás vzala ta prvotní touha se do Nepálu vydat?

Díky Šárce Strbové z organizace Shanti Nepál, která mne pozvala, abych se do Nepálu podíval. Již před svou první návštěvou jsem přemýšlel o adopci nepálské dívky a návštěva Nepálu byla příležitostí se s ní setkat osobně.

Měl jste natáčení dokumentárního filmu rozmyšlené již před vaší druhou cestou do Nepálu nebo jste začal natáčet spontánně až tam?

Věděl jsem, že chci něco natočit, ale ještě jsem nevěděl, jaký to bude mít rozsah a že se mi podaří zachytit i velmi nepřístupné oblasti přímo z epicentra, kam se normální člověk ani nedostane.

Co byste chtěl, aby si divák z vašeho filmu odnesl?

Mým záměrem bylo poukázat na provázanost problémů, které zemi souží. Že neexistuje jednoduchý lék na to, jak lidi znovu postavit na nohy. Chtěl jsem i upozornit na některé dlouhodobější problémy v Nepálu, třeba indicko-nepálskou blokádu, která postihla tamní ekonomiku, stejně jako ji postihl úbytek turismu.

Měl jste nějaký „vyšší cíl“, chtěl jste nějak ovlivnit smýšlení jedince nebo i společnosti ohledně situace v Nepálu?

Především jsem chtěl v Čechách připomenout nepálskou situaci a také lidem ukázat, na co byly využity jejich příspěvky, aby zkrátka lidé dostali nějakou zpětnou vazbu, jelikož sbírky byly ohromné. Také si myslím, že si Nepál zaslouží větší pozornost než mnohá témata, která v médiích aktuálně kolují.

Co dalšího bylo součástí vašeho projektu?

Začal jsem časem spolupracovat s humanitární organizací Člověk v tísni a chtěl bych o ní skrz svůj projekt informovat, jelikož za nimi stojím. Myslím si, že jejich pomoc funguje.

A setkal jste se tam i s jinými humanitárními organizacemi?

Ano a situace byla taková, že za ně Člověk v tísni přebíral místo, jelikož mnohdy neplnily očekávání. Je skvělé, že do Nepálu přijelo mnoho neziskových organizací a postavily tamním obyvatelům přístřešky, málokdy však myslely na to, jak v nich lidé přežijí zimu. To je ve filmu ostatně také zmiňováno.

Můžete jmenovat něco, co vás při vaší cestě mile překvapilo?

Mile mne překvapilo, že Nepálci neztratili svůj klid a úsměvy, které jsem si zamiloval při své první návštěvě.

Jak se mohou k vašemu filmu dostat případní zájemci, kteří dnes nemohli dorazit?

Určitě mne mohou kontaktovat přes facebookovou stránku „Back2Epicentre“ nebo přes naši webovou stránku, kde najdou kontaktní formuláře. Možné je v případě zájmu také uspořádat nějaké další promítání.