Den není natahovací a zájmů je tolik, co s tím? Stačí opustit posty a udělat si tak čas. Nastala doba změn ve vedení a jsem ráda, že nedošlo k puči nebo jiným revolucím, které by mě k opuštění postu šéfredaktora donutily.

Možná mé konečné rozhodnutí mělo přijít dřív, už s první myšlenkou na tento čin. Ale prohrál ten, co nebojoval dostatečně dlouho. A můj boj, přestože jsem stále spíše v zadní linii, snad nebyl zakončen neúspěchem. Halas stále žije a žít bude, protože nestojí na jednom člověku, ale na lidech, kteří jsou ochotni věnovat čas tomu, co je občas i nebaví.

Během mého působení na postu, podle některých nejvyšším, se změnila koncepce Halasu. Časopis studentů Fakulty sociálních studií nabral nový dech a stal se, co se obsahové stránky týká, zaměřenějším. Přestali jsme být neoficiálním hurá-médiem a byli jsme zaregistrováni. To vše díky editorům, redaktorům, vedení fakulty i univerzity a samozřejmě vydavatelství.

Stále nevím, jestli se mám uvolněné smát, nebo plakat nad osudem nebo čímkoli jiným, co mě vede po životní cestě a nutí mě si přibírat další a další aktivity. Prostě a jednoduše jsem se vzdala všech výsad, které přináší bdění nad činností skupiny nadšených studentů píšících pro Halas a opět se stávám jednou z malého davu psavuchtivých.

Odpadne mi tak nošení povinných výtisků na Kraví Horu a olizování obálek obsahujících Halas putující na rektorát. Končí pro mě i doba plná zodpovědnosti, aby Halas stále žil, která mě navedla na cestu rychlosazeče, doba, kdy mé případné veto mohlo zhatit plány na literární přílohu, která i přes moji morální podporu nikdy nevyšla, doba, kdy bylo mé pozdní odevzdání článku špatným příkladem pro všechny redaktory.

Opustit redakci úplně by pro mě bylo těžší, ale i to jednou přijde. Vkládám důvěru do těch, kteří budou pokračovat. Toť vše všem „mým“ čtenářům a kolegům v redakci. Děkuji. Váš ex-šéfredaktor

blog comments powered by Disqus