Sebeovládání je jednou z klíčových vlastností, kterých musíte nabýt, než začnete cestovat. Bez sebekontroly vás totiž trefí šlak ještě dřív, než stihne autobus opustit vaše město. Nebo dokonce zastávku. Musím přiznat, že můj nervový systém trpí v autobusu často… až příliš často. Ne, že by mi vadilo, že pán o dvě sedadla za mnou nejspíš vymetl každou popelnici, kterou po cestě na nádraží objevil, a jeho ponožky nejspíš doposud nepoznaly pračku. Přežít dokážu i ten rohlík se salámem, na který zrovna teď někdo dostal chuť (a náležitým mlaskáním to také dává najevo). Relativně tolerantní jsem i k hitům rádia Impuls, i když Helenka Vondráčková by to už mohla konečně zabalit. Co mě ale opravdu udivuje a zároveň vytáčí, jsou vyřizovači "opravdu neodkladných“ telefonních hovorů.

Pokud máte doma babičku a potřebujete ji nutně zkontrolovat, tak nevolejte, za ten kredit to nestojí. Babička je pomalá, nikam vám neuteče. Jestli potřebujete vědět, že si vaše děti ještě pořád nenapsaly ty úkoly, volejte jen po dobu nezbytně nutnou, nejlépe však vůbec. Ony ty úkoly stejně neudělají. Nevolejte nahluchlému manželovi, aby vypral prádlo. Stejně to akorát zapere a přidá vám práci. Radši si to vyperte sama. A kdyby vás náhodou napadlo vyřizovat celé dvě hodiny pracovní hovory, nadávat na svou sekretářku a přesvědčovat klienta, že vaše zboží je teda o dost levnější než u konkurence, tak rovnou zůstaňte tam, kde jste a do autobusu ani nenastupujte. Prosím!