Bič na nevyvážené reklamy se jmenuje Sexistické prasátečko | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Bič na nevyvážené reklamy se jmenuje Sexistické prasátečko

Do rubriky Neziskovky napsal Přemysl Šimák (Úterý,  9. srpen 2016)

Když se řekne Sexistické prasátečko, nemyslí se tím žádné vyzývavé zvířátko v chlévě, nýbrž soutěž organizovaná hnutím Nesehnutí. Ta se snaží najít nejvíce sexistickou reklamu ve veřejném prostoru naší republiky. O fungování soutěže, ale také o tom, jak krásu prezentují reklamní agentury, mluvila její koordinátorka Petra Havlíková.

Jakým způsobem Sexistické prasátečko funguje?
Jednotlivé adepty na vítěze nominuje široká veřejnost. Z nich jsou pak selektovány reklamy, které sexismus neobsahují, a v klání se pokračuje bez nich. Z Prasátečka vzejdou dva vítězové, a to podle toho, kdo v soutěži hlasoval. Zvlášť reklamy hodnotí odborná a zvlášť laická veřejnost. Někdy se výsledky obou kategorií kopírují, jindy jsou naopak odlišné.

Máme v České republice genderově nevyvážených reklam přespříliš?
Jednoznačně ano. Když se podívám k našim sousedům, tak vedeme. Slováci a Poláci se kontrolují díky vysoké míře křesťanského vyznání, zatímco v Německu a Rakousku jde spíše o otázku etiky. Jsem ale optimistka – pozoruji, že výskyt sexismu v reklamách se u nás pomalu snižuje.

Pracují takové reklamy s lidskou krásou?
Spíše nepracují, protože to první, co konzumenta při pohledu na ni napadne, většinou není krása. Samozřejmě, že lidé v ní zobrazení často odpovídají nějakým ideálům krásy, ale okolní kontext jim ji paradoxně často umazává. Běžně se tak děje prostřednictvím nějakého dehonestujícího sloganu. Existují ale i esteticky vydařené sexistické reklamy, zobrazující třeba násilí nebo vraždu.

Proč jsou předmětem sexismu v reklamách častěji ženy?
Společnost je nastavená tak, že žena je předmětem k dívání se, je častěji objektifikována Jinak řečeno, nejsme zvyklí pohlížet na muže jako na předmět. Dokonce i ženy jako konzumentky nemají problém sledovat reklamu se sexistickým vyobrazením jiných žen. To ale neznamená, že tvůrci reklam neumí ponížit i opačné pohlaví. Zhruba patnáct procent účastníků naší soutěže jsou reklamy objektifikují­cí muže.

Funguje sexismus vždy jen jako magnet na zákazníky, aniž by souvisel s produktem?
Velmi záleží na souvislostech. Pochopitelně převažuje ten případ, kdy sexismus má za úkol pouze upoutat pozornost. Příkladem mohou být spousty stavebních firem, které se k sexismu ve svých reklamách ubírají velmi často, aniž by souvisel s předmětem jejich činnosti. Na druhou stranu tu máme reklamy na parfémy, spodní prádlo nebo šperky, které s určitou dávkou sexuality a smyslnosti pracovat musí. V takovém případě musíme rozlišovat mezi sexismem a sexualitou.

Jaké jsou typické genderové stereotypy?
Patří mezi ně kupříkladu nadměrná povídavost žen a jejich zobrazování v rolích hospodyň a starostlivých matek. Naproti tomu stojí expozice mužů ve veřejné sféře, v rolích vědců a zachránců. Pod samostatnou kapitolu pak spadá vyobrazení žen jako pouhých sexuálních objektů.

Kam bude Sexistické prasátečko směřovat v budoucnu?
Za náš dlouhodobý cíl považuji dostat téma sexismu mezi odbornou veřejnost, mezi tvůrce reklam, což se nám daří. Rádi bychom také naučili krajské živnostenské úřady sexistické reklamy posuzovat a sankcionovat. Další metou by mohla být implikace zákazu sexistických reklam do etického kodexu Rady pro reklamu. Za nejlepší výsledek bychom považovali, kdyby se podařilo dostatečně rozvinout samoregulaci sexistických reklam a vzbudit o toto téma větší zájem veřejnosti.

blog comments powered by Disqus