Plasty mám radši v popelnici než v těle

Do rubriky Ostatní napsala Terézia Ferjančeková (Středa, 27. duben 2016)

Všichni dnes mohou být krásní – i ti, kteří nevyhráli v genetické loterii západních ideálů. Všichni mohou mít stejný symetrický nos, plné rty a lícní kosti Benedicta Cumberbatche. Všichni si mohou dát na čelo vytetovat sériové číslo a pochodovat na nejbližší kliniku plastické chirurgie. I přesto, že se z každého kouta ozývá volání po originalitě, plastika se stává čím dál tím rozšířenější. Po ulicích pak běhají jenom originální kopie.

Obličej antického boha Dia neurazí, ale po čase začne nudit. Ne všichni máme neopakovatelný styl z ulic Londýna, ale všichni máme roztomilé chybičky krásy. Ty chybičky, které nás dělají rozpoznatelnými v davu. Jestli si redakce COSMOPOLITANU myslí něco jiného, nechme je při tom. Ale když po nevydařené plastice budete snít o svém starém nose, dopis šéfredaktorce nepomůže. V té chvíli se bude jevit starý orlí nos jako rys vznešeného římského profilu hodného Caesara.

Módní průmysl v čele s ikonickými těly a zářnými tvářemi modelek a modelů bohužel nutí svou produkcí ke každodennímu zvažování své přirozenosti. Jsem dost krásná? Jsem dost svalnatý? Moje hlava je moc velká, já to vím. Tisíce zbytečných dotazů a mindráku kvůli Lords of Photoshop. Tyto mindráky bohužel někdy vyústí do pokažených operací, které dělají z lidí nelidi – například kačery. Anebo v horším případě mrtvé lidi. Ano, mezi řádky čtete nekritickou kritiku současného společenského tlaku na zevnějšek.

Ženy na cestě za pevnějšími a okrouhlými trojkami ignorují všechna možná rizika. Na jedné straně bezprostředně při operaci, na té druhé nepříjemné pooperační jizvy a modřiny. Konkrétně při prsních implantátech hrozí jejich prasknutí a vytečení silikonu do těla, anebo vysušení. Zohavení a smrt jsou dva nejsilnější argumenty proti zásahům do těla. Ani ty však mladé, starší i nejstarší lidi neodradí od návštěvy kliniky estetický chirurgie. Co takhle si zajít místo na kliniku do knihovny nebo si zaběhat?

Nemrač se, nedělej grimasy, budeš mít vrásky! S věkem nám přibývají vrásky, které nám dělají vrásky. Jeden vpich sem, druhý vpich tam a vše je zase správně napnuté. Až na drobnůstku, že vaši přátelé vám říkají vtipy napodruhé, ve snaze vydolovat reakci z vaší tváře.

Mimo jiné jsou vrásky projevem života prožitého bez zbytečných starostí o vzhled. Života šťastného i smutného, krásného s příměsí hněvu, ale hlavně skutečného, bez příkras. Na závěr drobné klišé – Všichni jsme krásní tak, jak nás Pán Bůh stvořil, Matrix naprogramoval anebo jak nám genetika nahrála do karet.