Není plastika jako plastika

Do rubriky Ostatní napsala Viktorie Pokorná (Pondělí, 2. květen 2016)

Žijeme v době, kdy je laťka pomyslné dokonalosti zvednuta až příliš vysoko. Jen hrstce šťastných se podaří zdědit ty správné geny a k této hranici se alespoň přiblížit. A nám ostatním nezbývá nic jiného než se mořit v posilovně, hladovět, utrácet majlant za kosmetiku, která nám zakryje všechny nedokonalosti na obličeji a trávit hodiny u kadeřníka s vidinou dokonalého účesu podle té či oné hollywoodské hvězdy. Ale co kdyby tady byl i jednodušší způsob?

Ano, ta natolik obdivovaná, ale zároveň většinou populace zatracovaná plastika! Kdykoliv se někoho zeptám, jestli by byl teď ochotný jít na plastiku, kategoricky odmítá. Když ale zabředneme do hlubší debaty, jen málokdo řekne, že nikdy nepřemýšlel nad tím, jak jednoduché by bylo nechat si srovnat křivý nos nebo zkrátka vysát všechen tuk z břicha.

Já osobně jsem nikdy nepatřila mezi velké fanoušky takzvané estetické chirurgie. Vždycky jsem všechny plastické chirurgy považovala za peněz chtivá stvoření, která by byla pro bohatství schopna udělat cokoliv. Tento názor jsem ovšem změnila v momentě, kdy jsem zaregistrovala existenci jednoho výjimečného člověka, Bohdana Pomahače. Díky němu jsem si totiž uvědomila, že plastická chirurgie není jenom o zvětšování prsou a přetváření nosů, ale že může někomu zachránit život.

Poté, co jsem slyšela o první úspěšné celkové transplantaci obličeje, jsem byla zaskočená. To je opravdu náplní práce plastického chirurga? To on je ten člověk, který umí sešít obličejové nervy a následně obnovit jejich funkci? On má tu moc vrátit člověku schopnost usmát se na své dítě, i když měl v obličeji původně v podstatě jen kosti pokryté kůží? Nepřijde vám to fascinující? Mně teda rozhodně ano!

Tak jo, můžete si klidně říct: „Ale doktor Pomahač je jeden z milionu a ostatní stejně dál vesele dělají prsa a vyhlazují vrásky.“ To ale není pravda. Takzvaná estetická chirurgie (což jsou v podstatě zákroky, za které si člověk sám platí) je jen vrchol ledovce činností, které řadový plastik v nemocnici vykonává. Když přijdete do nemocnice s řeznou ránou, která se nedá zašít třemi stehy, je velká pravděpodobnost, že si vás vezme pod skalpel plastický chirurg, a zajistí tak, že nebudete mít obrovskou jizvu přes půl obličeje. Nebo pokud vás přivezou do nemocnice s těžkými popáleninami třetího stupně, bude to právě plastik, který vám bude popáleniny léčit, a v případě nutnosti aplikuje kožní štěp.

Takže co z toho plyne? Není plastika jako plastika a než začneme příště věci odsuzovat, je lepší si o nich napřed něco zjistit.