Zatím jen vstřebávám a snažím se na všechno těšit, říká student prvního ročníku Richard Kuczinský

Do rubriky Fakultní ruchy napsal Přemysl Šimák (Pondělí, 26. září 2016)

Podzimní semestr nového akademického roku se přehoupl do svého druhého týdne a univerzitní život se postupně dostává zpět do zajetých kolejí. Zcela jedinečné dny svého života však zažívají prváci – jsou to totiž jejich první chvíle v roli vysokoškolských studentů. O čerstvé dojmy z počátku studia se v rozhovoru pro Halas podělil student žurnalistiky a politologie Richard Kuczinský.

Jaké máš pocity po prvním týdnu vysokoškoláka?

Toho, co musím vstřebat ohledně školy a studentského života, je opravdu hodně. Přece jen je to poprvé, co jsem na delší dobu mimo domov. Sžívám se s atmosférou, nejenom tou brněnskou, ale především akademickou.

Vnímáš už nějaké rozdíly oproti střední škole?

Hlavní a příjemnou změnou je, že už nemusím vstávat každý den v půl sedmé. Přednášky mi tady totiž začínají kolem desáté. Můžu si ráno pěkně přispat a večer jít o něco později spát. Také volnost při sestavování rozvrhu a volbě předmětů mi udělala velkou radost.

Co tě na univerzitním životě zatím nejvíc překvapilo?

Po prostudování všech sylabů mě vyděsilo velké množství povinností, které mě čekají. I když si pořád nejsem jistý, do čeho jdu, snažím se na všechno těšit a rozhodně nic nevzdávat.

Vyzkoušel jsi už nějaké brněnské podniky?

Doposud jsem v moravské metropoli navštívil jen několik málo míst, protože příležitostí okusit brněnský noční život zatím tolik nebylo. Jedním z nich byl taneční klub 7. nebe, kam jsem zavítal s Prvákovinami. Nebyl to úplně můj šálek kávy a příliš jsem se tam necítil. S přáteli jsme ale zašli do Desertu, což byl naopak typ podniku, který mi vyhovuje. Večer jsme si společně moc užili.

Jaké to je být poprvé v životě odstřihnutý od domova?

Mám velké štěstí, že bydlím na privátě se svými přáteli. Ti mi v postupném zvykání si na nové prostředí značně pomáhají. Jsou už ve druhém ročníku a mají tak víc zkušeností. Nicméně lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi po rodině, přátelích a ostravské adrese nestýská.

Plánuješ se zapojit do nějakého univerzitního spolku?

Zúčastnil jsem se konkurzu do studentského Rádia R, který jsem úspěšně absolvoval a v dohledné době začnu vysílat svůj vlastní pořad zaměřený na dění v moravských divadlech. Předpokládám, že tahle činnost mě dostatečně vytíží, takže o jiných spolcích zatím neuvažuji. Ze zvědavosti se ale příští týden půjdu podívat na Jarmark spolků v atriu fakulty.

Měl jsi už příležitost prohlédnout si krásy Brna?

Fascinující pohled na město se mi naskytl na výletě do lomu Hády, který se tak stal mým dalším zdejším oblíbeným místem. Kromě toho jsem byl také na vycházce v Lužánkách. Petrov a Špilberk jsem znal už z dřívějška, nicméně nevylučuji, že tam někdy v budoucnu opět zamířím.

Poslední otázka: kde se vidíš za deset let?

Hodně lidí by řeklo, že chce změnit svět. Já tak vysoké cíle nemám. Jakožto student žurnalistiky bych se rád stal redaktorem nějakého seriózního deníku. Vzhledem ke svému druhému oboru – politologii – bych chtěl psát převážně o politických tématech a kauzách. Ve své kariéře bych si přál propojit tyto dva obory tak, aby to bylo smysluplné a abych se mohl oběma věnovat stejnou měrou.