„Poznání mi přijde fascinující,“ říká budoucí uchazeč o studium na Oxfordu

Do rubriky Ostatní napsala Tereza Hálová (Pondělí, 6. únor 2017)

Dobře si zvolit studijní obor i zaměření a věnovat se mu nad rámec studia. To považuje za nejdůležitější student magisterského stupně Mezinárodních vztahů, předseda Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu a příležitostný komentátor České televize na téma britské vnitrostátní i zahraniční politiky Marek Bičan. „Jednotlivé obory jsou tak široké a náročnost povinných předmětů tak vysoká, že v momentě, kdy člověk nemá žádnou specializaci, může velmi snadno vyhořet. Já mám to štěstí, že se dokáži sám vnitřně motivovat, nalézt si profilaci a že mě to baví,“ říká student Fakulty sociálních studií, který v minulosti rovněž působil jako stážista na velvyslanectví České republiky v Londýně či Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Markovou specializací je právě britská politika. Ta je podle něj trochu problematická, protože v Česku není příliš mnoho příležitostí, jak se do jejího výzkumu zapojit. Pročítání BBC, Daily Telegraphu, Guardianu, Spectatoru či zahraničních odborných časopisů, které ukazují, jakým směrem se výzkum právě ubírá, je však pro studenta, který má v hledáčku také dějiny mezinárodních vztahů, denním chlebem. Právě dějiny dovedly Marka k jeho britské vášni. „Oba rodiče vystudovali historii a český jazyk na Filozofické fakultě, takže v podstatě odmalička jsem se o historii zajímal. To mě přivedlo k zájmu o politiku a Velká Británie mě pro svoji dlouhověkost politického sytému i politických institucí doslova uhranula. Svou roli sehrály také znalost angličtiny a přitažlivost britské kultury jako takové."

Chtěl jsem být i filmovým režisérem

Nechybělo mnoho a mohlo být všemu jinak. Kdyby Věra Chytilová neseděla v komisi u přijímacích zkoušek na FAMU, Marek Bičan by se příští podzim na výzkumnou stáž do Británie nechystal. „Vždy mě bavila kultura. V septimě a oktávě jsem chtěl být filmovým režisérem. Kdybych se na filmovou fakultu dostal, točil bych se asi kolem historicko-společenských témat. Velmi se mi líbil seriál České století a myslím, že v české kinematografii významně chybí nějaký zásadní film o Masarykovi či Havlovi,“ konstatuje Marek, který plánoval i studium historie, než zjistil, že její brněnská katedra se orientuje především na rakousko-uherské nebo československé dějiny. Brno si ke studiu zvolil především kvůli lepší struktuře politologicko-vědních oborů a menší finanční náročnosti. „Mezinárodní vztahy jako obor mi v Brně přijdou logičtěji koncipované a myslím, že úroveň Fakulty sociálních studií z hlediska kvality je s pražskou Fakultou sociálních věd minimálně srovnatelná. V čem spočívá výhoda Prahy je vyšší frekvence zajímavých přednášek a blízkost mezinárodních institucí,“ říká a připouští, že v hlavním městě mají studenti daleko snažší shánění jakékoli praxe.

Mým cílem je dostat se na Oxford a své šance na přijetí maximalizovat

„Dodnes mě mrzí, že jsem se nehlásil na Oxford či Cambridge,“ dodává v zápětí s představou získat na Oxfordu magisterský titul v oboru komparativní politologie zaměřené na instituce a následný doktorát. „Oxfordská univerzita je velice úzce spjata s britskou politikou. Mnoho britských premiérů, ale i arcibiskupů, velvyslanců, ministrů vlády, spisovatelů a dalších členů společenské elity zde studovalo. Mým cílem je dostat se tam a své šance na přijetí nějakým způsobem maximalizovat,“ říká Marek, který za významné považuje i takzvané soft skills. Kromě toho, že člověk musí ve svém životopisu prokázat skutečný zájem o obor nejrůznějšími mimostudijními aktivitami a stážemi, napsat kvalitní esej o vlastním přínosu univerzitě a vykázat dobré známky, důležitou se může stát také schůzka s potenciálním vedoucím výzkumné práce. „Master of Philosophy je jakýsi předstupeň doktorátu. Klíčové je tedy domluvit si z vlastní inciativy schůzku s odborným asistentem, o kterém si myslím, že by mi mohl práci vést a toho se pokusit nějakým způsobem zaujmout. On sám si pak dokáže udělat představu, jestli je dotyčný student hoden a intelektuálně schopen na Oxfordu studovat.“

Kolik času věnuje studiu, Marek ale říct nedokáže. Za způsob vzdělávání považuje i vlastní působení ve Studentské sekci, kde s ostatními členy konzultují své diplomové práce a navzájem se motivují svými úspěchy. Vlastní studijní přípravu se však snaží prokládat také četbou beletrie. Ačkoli nedá dopustit na Dickense či Tolkiena, anglické klasiky rád nahradí i moderní francouzskou literaturou. V budoucnu se Marek Bičan nebrání představě setrvat v akademické sféře. „Baví mě čtení i diskuze se zajímavými lidmi. Miluji poznání a nejsem typ studenta, co by nadával na přílišnou teoretičnost výuky.“ V delším časovém horizontu by však Marka po vzoru lidí, kteří jej inspirují, lákala i politika. „Rád bych do politiky, ale to až po delší akademické činnosti. Vstoupit do politiky hned po studiu nevnímám jako vhodné. Naopak od diplomacie jsem prozatím upustil.“