Nikdy se nechtěla stát učitelkou, teď vychovává malé hasiče

Do rubriky Sport napsala Eva Bartáková (Pondělí, 13. únor 2017)

Studentka biochemie na Přírodovědecké fakultě Monika Kopečková se už devět let věnuje hasičskému sportu. Jako členka sboru dobrovolných hasičů v obci Moutnice se účastní hasičských závodů a podílí se na výchově mladých hasičů.

Hasičství není jen o hašení požárů. Co všechno patří pod hasičský sport?

Jednak jsou to požární útoky, které jsou asi nejpodobnější reálným situacím a mohou sloužit jako nácvik na skutečné hašení požáru. Další disciplínou jsou štafety, kde se trénuje rychlost a souhra členů družstva. Potom je tu branný závod, kde závodí jen děti. Musí samy najít cestu a plnit úkoly, takže se učí zodpovědnosti. Za zmínku stojí i soutěž Železný hasič, kdy účastník běží ve dvacetikilovém obleku v plné výstroji a musí například zdolat čtyři patra a odtáhnout osmdesátikilovou figurínu.

Od kolika let je možné se hasičskému sportu věnovat?

Hasičem jako takovým se člověk může stát od té doby, co má rodný list. Ale od letošního roku je doporučený nejnižší věk tři roky.

Kolik ti bylo, když jsi poprvé začala trénovat? Jak ses k hasičskému sportu dostala?

Já jsem začala ve dvanácti letech, což se může zdát, že už je poměrně pozdě. Dostala jsem se k tomu přes mladšího bratra, který začal na tréninky chodit v sedmi letech. Pořád mi nešlo do hlavy, co ho na těch trénincích tak baví. A protože o nich pořád mluvil, tak jsem se rozhodla, že tam začnu chodit taky.

Jakých soutěží ses účastnila? Jakých úspěchů jsi dosáhla?

Nejlíp se pamatuji na svoji úplně první soutěž, což byl zároveň můj největší úspěch. Rok potom, co jsem začala trénovat, jsem se zúčastnila braňáku (branný závod – pozn. red.). S naším družstvem jsme vyhráli zlato, což byl pro moutnické hasiče velký úspěch a od té doby se nám ho nepodařilo zopakovat. Radost mám taky z úspěchu v soutěži Požární ochrana očima dětí, což je převážně výtvarná soutěž. Předloni jsem postoupila až do republikového finále.

Ale u soutěžení jsi nezůstala. Rozhodla ses stát vedoucí mládeže. Co tě k tomu vedlo?

Já ani sama nevím. Když se mě někdo zeptal, jestli bych chtěla být učitelkou, odpovídala jsem, že rozhodně ne, že se nemíním starat o nějaká zlobivá děcka. Ale když jsem překročila patnáctý rok a přešla do kategorie dorostenek, kterých bylo u nás v Moutnicích tak málo, že jsme nesložily tým, začala jsem pomáhat vedoucím. A protože jsem s hasičským sportem nechtěla přestat, i když už jsem nemohla tolik závodit, prostě jsem tak nějak plynule přešla.

Co je potřeba splnit, aby se člověk stal vedoucím mládeže?

V první řadě se musí stát instruktorem, což je předstupeň vedoucího. Instruktorem se může stát dvěma způsoby. Buď napíše test na dvoudenním školení, nebo se zúčastní letní školy, kde musí složit písemnou maturitu. Vedoucím se člověk může stát v osmnácti letech, ale musí už rok být instruktorem. To se děje taky na letní škole a je k tomu potřeba složit praktickou část maturity.

Jaká je náplň tvojí práce jako vedoucí mládeže?

Nejdůležitější je trénink dětí. Jelikož nejsem v naší jednotce jediná vedoucí, tak se hlavně musíme domluvit, co budeme na tréninku dělat. Když se konají závody, zajišťujeme dopravu dětí, kterých někdy jezdí i dvacet. Taky se musíme domluvit, na které závody pojedeme a na které ne. Mimo to organizujeme různé akce, jako jsou soustředění s dětmi, Pálení čarodějnic nebo Dětský den.

Co se malí hasiči na tréninku učí?

Například se učí topografické značky, vázání uzlů nebo střelbu ze vzduchovky, ze které bývají děti dost nadšené, než zjistí, jak těžké je střelbu natrénovat. Pak taky trénujeme útoky a štafety. Kámen úrazu někdy bývá i to, jak správně držet hadici a jak ji smotat.

Mají už i tvoji svěřenci nějaké úspěchy?

Poslední dva roky jsme vždy získali první místo na závodech v nedaleké obci Těšany a loni se starší kategorie umístila třetí v branném závodě. Krom toho jedna naše svěřenkyně získala třetí místo v celorepublikovém finále výtvarné soutěže Požární ochrana očima dětí a její dílo je vystavené v Hasičském muzeu v Přibyslavi.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Já sama se zúčastním „dospěláckých“ soutěží, zrovna dáváme dohromady družstvo žen. S dětmi se plánujeme poprvé zúčastnit otevřené uzlové ligy, což je asi šest závodů, kde děti vážou uzly na čas. A v plánu jsou i další závody, takže doufám, že to nějak skloubím se školou. Taky mě trochu mrzí, že Masarykova univerzita nemá vlastní hasičské družstvo. Kdyby se našli další nadšenci, ráda bych takové družstvo založila.