Vždy jsem záviděla šťastlivcům, kteří nemají problém pravidelně docházet na přednášky, a dokonce dávají pozor. Nejen, že tito lidé pak alespoň tuší, čemu že se to přednášející směje, oni dokonce rozumí zadání seminární práce!

Eseje, seminární práce nebo referáty jsou vůbec palčivým problémem. Učitelé je zadávají obvykle hned v úvodu semestru a deadline v předmětovém sylabu svítí červeně. Chtělo by to je začít psát už v prvním týdnu, vytyčit si mantinely, vyhledat a načíst vhodnou literaturu. S odpovídajícím objemem nastudovaných dat pak lze v pohodlném předstihu napsat uspokojivou práci. Kromě klidu a dostatečného času na kontrolu překlepů se snadněji dostanete třeba ke knížkám v knihovně – na začátku semestru jsou totiž málokdy rozebrané.

Být připraven a letmo seznámen s problematikou, která se bude na semináři probírat, vám může přinést nečekané výhody. Aktivitou v hodině se lze v povědomí vyučujících dostat do té „správné škatulky“, která vám třeba zajistí mírnější otázky u ústní zkoušky. A pokud ne, budiž pilným včeličkám zadostiučiněním, že nudnost hodiny při aktivitě výrazně klesá.

Pravidelná příprava také umožňuje vrstvit informace v našem mozku rovnoměrně. Uchováváme je tak snadněji a lépe si je i vybavíme. Učit se na průběžný test nebo i závěrečnou zkoušku pak nemusí znamenat taková muka. Poctiví studenti se prvních zkouškových termínů bát nemusí. A když jim zkoušky klapnou hned napoprvé, mají vyhráno. Čeká je sladká odměna v podobě delších prázdnin.

Jsou tyto metody také jen vaším zbožným přáním? Nezoufejte, nejste sami. Zkuste se ale zamyslet nad tím, jestli není na čase zkusit makat efektivněji a alespoň s malým předstihem. Přemýšlejte o tom v klidu, ne jen v nervovém třesu ráno před zkouškou nebo při hysterickém pláči nad nedokončenou seminárkou. Začít jde vždycky. Nejlépe teď hned!

blog comments powered by Disqus