Kde končí hranice lidské solidarity?

Do rubriky Zajímavá osoba napsala Tereza Bartošíková (Čtvrtek, 8. květen 2008)

Snad každého někdy napadlo, jaké by bylo spasit svět: vymyslet léky na všechny nemoci, zajistit mír a zorganizovat dokonalý ekonomický systém, který by fungoval všude na světě. Většina z nás se však smířila s realitou a na tyto sny už zapomněla. Ne tak Alice Navrátilová, která externě vyučuje na naší fakultě, je projektovou pracovnicí na Univerzitě Palackého v Olomouci a na plný úvazek vyučuje v Ostravě na Vysoké škole báňské.

„Tematika rozvoje mě zaujala už v šestnácti letech, když jsem četla knihu Lidé v pralese od Alberta Schweitzera. Od té doby jsem chtěla jet do Afriky léčit chudé,“ usmívá se Alice Navrátilová.

Začala v roce 1996 studiem sociální politiky a sociologie na filozofické fakultě naší univerzity. Kdyby se však narodila po revoluci, možná by studovala úplně jiný obor. „Volba sociologie souvisela s tím, že mě zastihl skon socialismu. Uvědomila jsem si, jak strašně záleží na tom, jaké myšlenky napájejí systém, ve kterém žijeme," vysvětluje Navrátilová. Kouzlo rozvojových studií ale objevila teprve před několika lety, ovšem bylo to přesně to, čemu by se chtěla opravdu věnovat. „Rozvoj má na rozdíl od sociologie přímý dopad. Za publikovaným textem jdou ihned peníze na projekt. Je to zkrátka vědění na zakázku, které přímo ovlivní něčí život,“ vysvětluje Navrátilová a zároveň dodává, že nemá specializované formální vzdělání, protože v ČR je rozvoj jako studijní obor teprve v počátcích. Přesto se však zúčastnila mnoha konferencí, výzkumných projektů a také na dané téma publikuje. „S kolegou dopisujeme třetí knihu věnující se rozvojové problematice. První kniha byla o migraci, druhá o rozvojové pomoci a třetí je teorie rozvoje.“

Cestování je nedílnou součástí studia rozvoje. Poslední a nejzásadnější cestou byl pětitýdenní pobyt v Indii v rámci výzkumného projektu Univerzity Palackého. „Tam jsou rozvojová studia nesmírně v kurzu. Přetlak uchazečů o studium je až třicet ku jedné.“ Samotný pobyt v Indii Alici Navrátilovou velmi obohatil: „Překvapí vás bohatství i chudoba, na to nemůžete být připraveni. To je sociální zkušenost, kterou získáte až opravdovým kulturním šokem,“ vypráví.

Úkolem cesty bylo studium tamních center rozvojových studií, a proto také celý tým strávil nejvíce času v největším slumu v Indii v Mumbai. „Je to taková chudoba, že jakýkoli popis by vyzněl banálně. Člověk si uvědomí, že ani rovnost lidí není samozřejmá." Hranice mezi kastovními, náboženskými či regionálními kategoriemi jsou tam velmi ostré. „Překvapilo mě vidět na vlastní oči, jak lidé zastaví taxikáře, vytáhnou ho z auta a podpálí mu taxík jen proto, že je přistěhovalec.“ Přesto však dodává, že Indie je velmi inspirující a opojná země. Díky projektu se do ní nejpozději v červnu opět vrátí.

Už na podzim však plánuje dokončení doktorátu na sociologii a určitě se bude vzdělávat i nadále. „Studium je těžce návykové,“ usmívá se. „A mým snem je samostatný obor rozvojová studia tady v Brně. Našla jsem totiž to, co mě intelektuálně i hodnotově vyhovuje. Hranice naší solidarity nekončí s rodinou, městem, státem, ale mohou být posunuty dál.“