Monopol státu na bezpečnost svých občanů? Na Fakultě sociálních studií se argumentovalo pro i proti | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 25. ročník

Monopol státu na bezpečnost svých občanů? Na Fakultě sociálních studií se argumentovalo pro i proti

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Tereza Hálová (Středa, 10. květen 2017)

Má být bezpečnost občanů výhradně v rukou státních složek? Nebo by majitelé legálně držených zbraní měli být oprávněni zasáhnout k zajištění bezpečnosti státu? Na tyto a mnohé další otázky opovídali hosté Masarykovy debaty pořádané Studentskou sekcí Mezinároního politologického ústavu v úterý 9. května. Debata se mimo jiné dotýkala kontroverzní směrnice zpřísňující kontrolu střelných zbraní, kterou v březnu tohoto roku schválil Evropský parlament většinou hlasů.

Legální ozbrojování českých občanů, současná role armády a policie, ale i regulativní směrnice. Taková byla hlavní témata úterní Masarykovy debaty na Fakultě sociálních studií, která se zabývala bezpečnostní tematikou. Debatu o čtyřech panelistech, z poloviny vystupujícíh pro a z poloviny proti tezi „Bezpečnost mají mít na starosti pouze státní složky“ pořádala Studentská sekce Mezinárodního politologického ústavu.

Bezpečnost občanů musí zajišťovat především stát. S tímto tvrzením se všichni řečníci ztotožnili, ačkoli o úplné ochraně měli mnozí pochyby. „Podle Českého statistického úřadu máme v republice téměř dva miliony domů, ke sto tisícům ulic, více než šest set tisíc obcí a čtyřicet tisíc policistů. Budu-li velmi pozitivní, z celkového počtu čtyřiceti tisíc by v ulicích mohlo být na deset tisíc policistů. To máme jednoho policistu na osm ulic a necelých dvě stě domů,“ počítal nedostatek státních složek člen Českomoravské myslivecké jednoty a zastupitel městské části Brno-střed Bohumil Straka (TOP 09), podle kterého absolutní obrana ze strany státu zkrátka není v lidských silách. S nutností několikastupňové obrany souhlasil také tiskový mluvčí Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní LEX David Karásek. „Institucionální ochrana je velmi účinná, problém je v tom, že není stoprocentní. Stát vás může ochránit, ale ne vždy a všude,“ řekl Karásek s tím, že z nutnosti státu občany chránit nevyplývá povinnost občanů se na tuto ochranu spoléhat.

S hrozbou síly v rukou občanů ale nesouhlasil pražský zastupitel a předseda Strany zelených Matěj Stropnický, podle nějž je pouze státní moc oprávněna vůči druhému násilím zakročit. „Násilí vždy vnímám jako něco špatného a teprve mandát státu, který stojí za určitou silovou složkou, činí z násilí sílu, kterou je možno proti někomu použít,“ uvedl Stropnický s obavou, že s rostoucím počtem zbraní roste také agresivita ve společnosti a zbraň se tak v očích druhých stává běžnějším nástrojem řešení konfliktů.

Proti Stropnického tvrzení se však ostře ohradil zástupce LEXu David Karásek, podle kterého se počet zbraní v České republice za posledních dvanáct let zvýšil o šestadvacet procent, celková kriminalita klesla o třicet procent, násilná kriminalita o třiatřicet procent a stejně tak o pětatřicet procent klesly trestné činy s legálně drženými zbraněmi. Proti Stropnickému se vymezil také Straka, podle kterého nezáleží na tom, kolik zbraní je ve společnosti, ale na tom, kdo je vlastní. „Naše zbraňová legislativa je poměrně vypilovaná, neboť se více než o to, jaké zbraně může držitel mít, zabývá tím, kdo je vůbec může vlastnit,“ zdůraznil zástupce myslivecké komunity. „Stále se uvádí příklad USA, kde je mnoho zbraní a často se také střílí, ale když se podíváme na demografický profil pachatelů ve Spojených státech, nacházíme dokola to samé. Záznamy v trestním rejstříku, zneužívání alkoholu a drog, domácí násilí… Přitom to je presně ten typ rizikových osob, který náš zákon o zbraních dokáže na základě trestní bezúhonnosti, přestupkových rejstříků a mnoho dalšího účinně eliminovat,“ doplnil Karásek.

Debata se stočila také na projenávanou novelu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, jejímž autorem je ministr vnitra Milan Chovanec, a která by tak měla zamezit přijetí směrnice do českého právního řádu. Navrhovaná změna zavádí do ústavního zákona pouze jeden nový odstavec. „Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky.“

Podle docenta na katedře ústavního práva a politologie brněnské Právnické fakulty Roberta Zbírala je však nový ústavní zákon nesmyslný. „Právo je zcela kontradiktorní s povinností. V Izraeli je povinnost zasáhnout. To znamená, že když se něco přihodí a já od toho dám ruce pryč, budu za to odpovědný stejně jako je v České republice odpovědný lékař, který nepomůže raněnému. Něco takového ale novela nevyžaduje a nedává tak smysl. Buďto mám povinnost a potom jsem součástí ozbrojených složek a veřejné moci, anebo mám právo, a potom to dělám, kdy chci, ale nepodílím se na bezpečnosti,“ uvedl Zbíral.

Podle Karáska by v případě schválení nového ústavního návrhu k žádné výrazné změně nedošlo a stále by se jednalo o použití zbraně v rámci nutné obrany či krajní nouze. „Média vytvářejí dojem, že by došlo k zavedení možnosti střílet útočníky podezřelé z terorismu nebo vést vlastní bojůvku. V návrhu je právo zbraně nabývat, držet a nosit. Není tam ani slovo o nějaké zvláštní pravomoci,“ řekl Karásek.

Z publika se ozývaly převážně hlasy proti tezi. Jedním z návštěvníků zdůrazňujících nutnou obranu, a tudíž i práva držet zbraň, byl absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity, podle kterého činnost kterékoli hlídky, jejímž úkolem je proti útočníkovi zakročit, než dorazí na místo zásahová jednotka, může zastoupit jakýkoli legální držitel zbraně. „Já nerozporuji nutnou obranu, ale když se řekne, že nutná obrana bude bez střelných zbraní, tak to stále bude nutná obrana. Chápu, že to někdy nemusí stačit, ale takové už je politické rozhodnutí, to je otázka demokratického procesu, který musíme respektovat,“ odpověděl příchozímu Zbíral, podle kterého buď Česká republika musí přesvědčit zbytek členských států, anebo přesvědčit své občany o vystoupení z Evropské unie.

O demokratičnosti směrnice však pochyboval Straka, podle kterého evropským politikům chyběl dostatek technických znalostí. „Nedělejme si iluze, že rozhodování o zbraňové směrnici bylo jakkoli demokratické. Šlo především o politické zadání Evropské komise iniciované Francií a Velkou Británií, které se v současné době potýkají s největšími bezpečnostními problémy,“ řekl Straka s tím, že se jednalo o snahu Unie vykázat v období teroristických útoků nějakou činnost. „Ukažme, že pro bezpečnost něco děláme. Evropská komise byla pod tlakem, aby něco předvedla a předvedla paskvil, který byl bohužel politicky schválen,“ uzavřel Straka.

blog comments powered by Disqus