Hry jsou mnohem víc než jen střílení, vzkazuje organizátorka herního festivalu Gamer Pie | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Hry jsou mnohem víc než jen střílení, vzkazuje organizátorka herního festivalu Gamer Pie

Do rubriky Univerzita napsala Marta Svačinová (Pondělí,  9. říjen 2017)

Organizátoři festivalu Gamer Pie chtějí bořit stereotypy a poukázat na potenciál herního média. „Unavují nás řeči typu ‚Aha tak ty děláš hry. No tak to jsi looser, který někoho střílí do hlavy‘,“ vysvětluje Kristýna Valíková, která se na organizaci festivalu podílela i minulý rok. Mottem letošního druhého ročníku herního festivalu „Všichni jsme hráči“ chtěli pořadatelé poukázat na různorodé profese a zájmy, které herní vývoj spojují.

Víkendový herní festival Gamer Pie Level 2 přestavuje různé pohledy na herní médium, vývoj, hráčskou komunitu a kulturu i umění her. Za svou existenci podle jedné z organizátorek Kristýny Valíkové vděčí především tomu, že Česko má unikátní herní historii. „Na to jak jsme malá země, máme opravdu světově významná herní studia zaměstnávající spoustu lidí,“ vysvětluje.

Herní festival oproti prvnímu ročníku změnil prostory. „Kvůli rekonstrukci kina Art jsme se přesunuli do Sálu Břetislava Bakaly. Budova je ale dost stará, takže jsme museli improvizovat a to především s technikou,“ vysvětluje problémy se spouštěním prezentací první den festivalu. Kino Art má kapacitu 250 lidí, letos jich mohli pozvat mnohem víc. „I s přednášejícími jich přišlo zhruba přes 350, přesnou informaci ale zatím nemám,“ říká ke konci neděle.

Na místě působí každý den šestadvacet dobrovolníků. „Je to náročné, víc jak dva dny nedáváme,“ říká trochu unaveně na konci posledního dne herního festivalu organizátorka Kristýna. Letos je herní festival místo jednoho dne dvoudenní. „Loni jsme testovali svoje možnosti, letos to posunuli dál a příští rok snad posuneme zase. Ne na tři dny, spíš v měřítku,“ směje se a dodává, že další ročník by sice moc chtěli, ale zatím nemůžou nic slíbit.

Jádro organizačního týmu tvoří deset lidí. „Hodně z nás studuje humanitní obor interaktivní média, někteří informatiku. Každého zajímá něco jiného a o to zajímavější jsou pak náměty na přednášky,“ popisuje široké zaměření od toho, jak funguje studio až po psychologické ovlivňování hráčů hrami.

V zahraničí jsou podobné festivaly běžné, u nás je herní festival Gamer Pie zaměřený na digitální hry jediný svého druhu. „Nejsme žádný veletrh a od conů nás odlišují odborné přednášky. Nechceme posilovat stereotypy o hráčích, snažíme se vytvořit přátelskou atmosféru pro setkání s autory,“ vysvětluje. „Česká vývojářská komunita je opravdu skvělá – lidé jsou otevření, sdílí know-how, nekradou si mezi sebou nápady,“ pochvaluje si.

Stereotypy o hráčích podle Kristýny boří akademici a odborníci spolupracujícími na tvorbě her. „Jako příklad Robert Washka, který tady měl přednášku a workshop, kde ukazoval, jak se dělal bojový systém v Kingdom Come: Deliverance. Vyznají se v tom, co dělají a uvádí do života projekty jedinečné ve světovém měřítku,“ uvádí.

Největší radost Kristýně udělalo, že přijela spousta autorů her, které vyšly nebo teprve vyjdou. „Nejvíc pyšná jsem na to, že jsme lidem mohli ukázat Jana Zeleného s Mashinkama, které vyšly tento týden. Jan Zelený na hře pracoval úplně sám,“ říká s obdivem.

Zahraniční hosty na festival organizátoři nezvali, protože se orientují na českou společnost. „Naše republika zatím není na takové úrovni. Není tu žádný pořádný vzdělávací systém na výrobu her a české firmy musí tahat talenty ze zahraničí,“ stěžuje si Kristýna. Odborníci tady podle ní nechybí, ovšem univerzity nereagují dostatečně rychle. „Ale pracuje se na tom. V Praze i Brně už máme nějaké předměty, které se na game design zaměřují,“ vypráví s nadšením.

Matouš Kozma na herní festival nepřijel kvůli přednáškám, ale spíše za známými. „Chodím často na konference a většinu jsem už někde slyšel. Studuji v Praze na Matfyzu magisterský obor vývoj počítačových her, kde budeme v rámci předmětu ve čtyřech lidech devět měsíců pracovat na hře s názvem Time Lapsus. Tři měsíce jsme vyvíjeli krátkou patnáctiminutovou verzi a teď bychom ji chtěli rozšířit,“ říká Matouš. Vzniknout by podle něj měla zábavná, ne moc složitá a ne úplně primitivní agentura o cestování v čase s ručně kreslenou grafikou, která se bude prodávat za 10 až 15 eur.

Program herního festivalu Gamer Pie je složený z přednášek a autorských hraní, kdy samotný autor hry hru hraje na velkém plátně a komentuje ji u toho. „To lidem poskytuje úplně jiný pohled na umění i samotný produkt. Málokteré umělecké dílo dovoluje takovou spojku mezi tvůrcem a publikem,“ vysvětluje Kristýna.

Návštěvníka Gamer Pie Ladislava Horského zajímají hlavně přednášky ze zákulisí českého vývoje her. „Před chvílí jsme s přítelkyní přišli z přednášky Tomáše Cibocha, nejvíc se mi ale líbila přednáška o patnácti letech vývoje Mafie. Doprovodný program je letos o hodně lepší než dřív, odbornější,“ říká Ladislav. „Sám si něco pustím jen dvakrát do týdně, nejsem až tak častý hráč. Přemýšlel jsem, že bych si tady zkusil virtuální realitu, ale dělá se mi špatně i z 3D kina,“ směje se.

„Spíš než bych si sama zahrála, se raději rozhlížím kolem. Čas od času jsem se zapojila do hraní, ale do teď jsem měla pocit, že jsem úplný laik. Ale když jsem si to tady prošla, tak si říkám, že jsem toho hrála asi celkem dost. Většinu her tady znám nebo alespoň tuším, o co jde. Srdeční záležitost je pro mě The Age of Empire 2, Need For Speed Underground a The Sims,“ směje se návštěvnice Veronika Bendová a dodává, že letos jí Gamer Pie připadá o dost zábavnější. „Přednášky jsou podle mě líp připravené. Plus je i to, že jich není takové množství. Teď nemám takovou tu frustraci, že mi něco uteklo, že nemůžu být na dvou přednáškách najednou,“ uvádí.

Festival navštívil i pražský komunitní projekt Retroherna tvořený partou nadšenců, kteří mají rádi starší hry a nechtějí, aby se na ně jen prášilo. „Zároveň ale nechceme, aby byly jen vystavené a nikdo je nikdy nepoužil. Zhruba před dvěma lety jsme se proto rozhodli jezdit po různých festivalech a podobně,“ říká dobrovolník Filip Konfršt z Retroherny, ve které si návštěvníci mohou zahrát například Aladina, Maria nebo Pacmana. Nejstarší konzole interaktivního muzea herní historie Retroherna je první domácí konzole Videopac z roku 1978.

Nejvíc lidí je v Retroherně na festivalu Gamer Pie vidět o přestávkách mezi přednáškami. „Někomu to jde líp, někomu hůř. Občas přijde někdo, kdo na jeden zátah odehraje až do půlky hry a pak jsou i tací, kteří mají problém dostat se přes první level Maria,“ směje se Filip. „Například playstationové ovladače jsou dost podobné těm na Nintendo 64, ty mají jen víc tlačítek,“ srovnává.

blog comments powered by Disqus