Proč Děsnej pátek není děsnej | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Proč Děsnej pátek není děsnej

Do rubriky Kultura napsala Ketrin Jochecová (Středa,  8. listopad 2017)

Typická americká komedie podle slavné knížky v muzikálovém podání? Proč ne! Muzikál Děsnej pátek staví na příběhu dokonalé matky a její nezvladatelné dcery, v němž si vymění těla. Příběh s nápaditou zápletkou proslavila filmová verze, u nás známá jako Mezi námi děvčaty, již natočil Mark Waters podle knihy Freaky Friday od Mary Rodgers z roku 1972.

Perfekcionistka Katherine má den před svatbou a touží po tom, aby se její obřad dostal na přední stranu prestižního Wedding Magazine. Šestnáctiletá Ellie je chodící katastrofa a naprostý opak své matky. Hádky mezi nimi jsou na denním pořádku, dokud se je vyšší síly nerozhodnou vzít do parády a každá z nich neskončí v těle té druhé.

Upjatá Katherine se tak musí vrátit do školních let a zjišťuje, že ne všechno jde vyřešit diplomaticky a že školní tělocvikáři se v utrpení svých žáků nezřídka přímo vyžívají. Ellie se zase musí poprat s životem dospělé ženy a se skládáním svatebních ubrousků do tvaru zajíce. V ději jsou přítomna všechna klišé, jež byste od klasické americké komedie čekali: populární blonďatá Barbie a její nohsledky ztrpčující život hlavní hrdince i roztomilý happyend, v němž si matka s dcerou padnou kolem krku, kouzlo se na poslední chvíli prolomí a všechno se vrátí do starých kolejí. Ale to na kvalitě této inscenaci vůbec neubírá. Propracovaná muzikální čísla, vynikající herecké výkony a břitce vtipné konverzační přestřelky prolínající se celým příběhem zaručují bezmála tři hodiny zábavy.

Městské divadlo Brno si ve všech ohledech poradilo bravurně. Sledovat fascinující hereckou přeměnu ze škrobené matky v rebelující dceru je jako sledovat dvě různé osoby: Alena Antalová je v roli Katherine výborná po herecké i pěvecké stránce. Tvůrci si dali záležet i na stylu promluv obou postav, který do příběhu vnáší komický prvek. Pubertální dcera uvězněná v pouzdrovém kostýmku své matky a užívající výrazy jako „mega“ a „boží“ tak vytváří údiv na tvářích těch, co ji znají, a vyvolává smích u publika.

Neméně humorně si počíná erudovaná podnikatelka v roli šestnáctileté školačky, když se konflikt se svou úhlavní nepřítelkyní pokouší řešit rozumnou domluvou. Diplomatické zásady a spisovná mluva jí zůstanou téměř do konce představení: pak se vžije do své dcery a uzná, že někdy nezbývá nic jiného, než té protivě vytrhat všechny vlasy. Viktória Matušovová, jež září v hlavní roli Ellie, si svým zvučným hlasem i skvělým herectvím jevištní scénu zcela přivlastnila.

Pak je tu charismatický hlas v podobě Lukáše Vlčka, Katherinina snoubence Mikea alias dobráka, jenž svou normálností v jinak šílené rodině působí až nepatřičně. Obdivuhodný výkon ze sebe vydal i Josef Gazdík v roli Fletchera, mladšího bratra Ellie, jenž se nikam nevydá bez maňásků a touží se stát loutkářem. Z menších rolí stojí za zmínku působivá Lenka Bartolšicová v roli rázné tělocvikářky, jež si na svých studentech léčí komplexy a s krutou radostí je nutí cvičit až do padnutí. Zapomenout bychom neměli ani na Jana Apolenáře alias stařičkého kněze Bruna, jenž všechno, co řekne, raději dvakrát zopakuje.

Režisér Petr Gazdík vsadil na hudební čísla pevně zakomponovaná do děje. Dialogy plynule a přirozeně přecházejí do písní, jež nepůsobí rušivým dojmem nadbytečnosti. Na své si přijdou především fanoušci muzikálově laděných čísel s četnými tanečními kreacemi. Kromě líbivého popového rytmu ale v písních zaznívají i prvky blues či rockových balad. Muzikální čísla mnohdy vyvolají salvy smíchu. Příkladem může být tesklivá píseň Ženský jsou jako sendviče v podání Jana Brožka alias Adama, Elliina spolužáka.

Neméně groteskní je i hudební číslo Vraťte mi mé dítě zpět, při němž se v kroužku na způsob kolo kolo mlýnský točí kromě hlavních představitelů i dva policisté, kteří přišli najít ztraceného Fletchera. Esteticky působivou maličkostí jsou taneční choreografie Elliných spolužáků, jež doprovázejí skoro každé číslo a doplňují tak scénu o tradiční prvek amerických muzikálů. Zajímavým kořením jsou také kulisy: mění se tak bleskurychle, že to člověk ani nepostřehne a má pocit, že sleduje film. Originálním nápadem je spojení mini epizod ze životů vedlejších postav do jedné scény, takže vidíme několik dějových rovin zároveň.

Městské divadlo Brno je druhým divadlem na světě, jež muzikál Děsnej pátek uvedlo. Světová premiéra na Broadwayi muzikál teprve čeká. Muzikál bude pravou volbou pro všechny věkové kategorie, protože neotřelým způsobem řeší mezigenerační rozdíl mezi matkou a dcerou. Pokud se toužíte pobavit, odpočinout si a zaposlouchat se do hudby, běžte na muzikál Děsněj pátek. Děsnej určitě nebude.

blog comments powered by Disqus