Súdánský vězeň Jašek: Spoluvězni mi začali vyhrožovat waterboardingem | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 26. ročník

Súdánský vězeň Jašek: Spoluvězni mi začali vyhrožovat waterboardingem

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Zuzana Hudcová (Úterý, 28. listopad 2017)

Dostat se do vězení není příjemná věc. Natož v cizině. Humanitární pracovník Petr Jašek strávil více než čtrnáct měsíců za mřížemi v Súdánu, kam ho ale dostala pomoc druhým. O tom, jak nelidské podmínky v súdánských věznicích panují, se rozpovídal v úterý 21. listopadu na Fakultě sociálních studií na pozvání Rostislava Navrátila z organizace Integrity Life a katedry sociální politiky a sociální práce.

Deset let řídil nemocnici, pak se rozhodl pomáhat druhým přímo v terénu na plný úvazek. Petr Jašek přes organizaci Pomoc pronásledované církvi vyjíždí pomáhat křesťanům, kteří jsou perzekvováni za svou víru. Věnuje se zajišťování finančních prostředků a lékařské péče pro jedince či skupiny věřících, a to ve stovce zemí. V Súdánu byl už třináctkrát, právě o poslední návštěvě vyprávěl.

Do Súdánu jel zdokumentovat případy pronásledovaných křesťanů, o kterých se dozvěděl na konferenci. „Doslechl jsem se i o popáleném studentovi, který byl synem muslimského duchovního,“ nastínil důvody příjezdu Jašek. Zmíněný student konvertoval ke křesťanství a začal k němu nabádat i své okolí. Tím si proti sobě postavil tajnou polici, která se ho rozhodla zlikvidovat. „Hodili na něj zápalnou láhev, která mu explodovala v rukou,“ popisoval Jašek. Nechal si vyhotovit turistické vízum a vyrazil do Súdánu na čtyři dny.

Podezřelý ze špionáže

Jenže pár desítek minut před odletem domů ho zatkli policisté. „Začali se mě vyptávat na důvod mého příjezdu. Nevěřili mi, že jsem turista,“ poznamenal. Ukazovali mu fotografie, které dokumentovaly každý jeho krok. Podezření, že Jašek patří mezi tajné agenty České republiky, si policisté potvrdili nalezením dvou pasů. „Dva legálně držené pasy jsem měl kvůli častým zahraničním výjezdům. Posílal jsem je na naše ambasády,“ vysvětlil.

„Než mě zavřeli do věznice, podstoupil jsem třiadvacetihodinový výslech,“ dělil se o své vzpomínky Jašek. Prošel celkem pěti súdánskými věznicemi. „V prvním vězení patřící tajné službě mi znemožnili navázat kontakt s rodinou,“ vzpomínal.

Jašek žil v cele s dalšími šesti vězni – islamisty. „Začali mi omezovat osobní svobodu, nadávali mi, nutili mě otáčet se během modliteb tváří do záchodové jímky, abych je nerušil,“ líčil prožité utrpení humanitární pracovník. Nejen od spoluvězňů, ale i od tajné policie musel snášet šikanu. K mučení používali třeba proud. Ze začátku Jaškovi nedovolovali ani návštěvy českého konzulátu. Rozhodl se proto držet protestní hladovku, která měla trvat osm dní. „Po čtyřech dnech jsem ji ale musel ukončit kvůli chudokrevnosti. Za první měsíc věznění jsem shodil patnáct kilogramů, za další deset,“ shrnul svůj tehdejší zdravotní stav.

Útrapy vězení

Jaškových spoluvězňů se obávali i dozorci. „Začali mi vyhrožovat waterboardingem. Dokonce dali dozorcům příkaz, aby celou skupinku převedli do cely s vodou,“ popisoval Jašek, který se formě mučení silným proudem vody obával kvůli nízké hladině hemoglobinu. Mučení nakonec překazil jediný dozorce, který nešel islamistům na ruku. Jaška převedl do jiné cely.

Silně věřící křesťan zažil strastiplné chvíle i na samotce zvané lednička. „Tam umisťují vězně, které mučili a bili. Byla tam neskutečná špína a zima,“ popisoval živě. Pozitivní momenty mu přineslo přemístění do věznice Al-Huda. Podařilo se mu tam propašovat mobilní telefon. „Do jedné chlebové placky jsem strčil mobilní telefon, do druhé jsem dal adaptér a to vše jsem strčil doprostřed sáčku,“ vysvětlil fintu, která mu zajistila přístup k informacím o světě. Sledoval tak petice za jeho propuštění nebo demonstraci před súdánskou ambasádou v Madridu.

Po třinácti měsících se letos v lednu dočkal verdiktu soudu. Za špionáž doživotní trest, což v Súdánu znamená dvacet let vězení. „Paradoxem soudního rozhodnutí bylo, že mě překvalifikovali ze špiona České republiky na špiona Evropské unie,“ doplnil Jašek. Od té doby propuklo diplomatické vyjednávání na plné obrátky. Od českých diplomatů věděl, že vedou jednání o prezidentské milosti. Tu dostal letos v únoru.

Že by jel ještě někdy do Súdánu, nepředpokládá. „Nemyslím si, že bych ještě někdy získal vízum. Necestoval bych tam s ohledem na svou manželku a českou diplomacii, aby si nikdo nemyslel, že znevažuji jejich úsilí. Hlasem pronásledovaných křesťanů chci být i nadále,“ujis­til Jašek.

Petr Jašek vyprávěl svůj příběh plné posluchárně studentů. Poutavá atmosféra je udržela na místech až do konce. „Byl jsem moc rád, že přišlo tolik studentů. Jde vidět, že mladí lidé mají zájem o to, co se děje,“ zhodnotil přednášku spoluorganizátor akce Navrátil. Sám se seznámil s Jaškovým příběhem prostřednictvím petice, která mu přišla do e-mailu. „ S celou rodinou jsem ji podepsal a od té doby jsem začal jeho příběh sledovat v médiích,“ vysvětlil Navrátil. Podle Navrátila charakterizuje Jaška nezavírání očí před osudy lidí ani na druhém konci zeměkoule. „Myslím, že takových lidí není mnoho. S jejich pomocí je svět lepším místem,“ uzavřel.

blog comments powered by Disqus