Molekulární biolog: Genetickou modifikaci provádí vědci i pro zábavu.

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Jana Blahošová (Čtvrtek, 12. duben 2018)

Odolnost bakterií vůči antibiotikům a únik do běžného životního prostředí. To jsou podle molekulárního biologa Ivo Papouška velké problémy, které se pojí s geneticky modifikovanými organismy (GMO). V pondělí 9. dubna o nich mluvil na Fakultě sociálních studií. Kromě důvodů pro genetickou přeměnu uvedl také příklady geneticky modifikovaných potravin a kontroverze a s nimi spojenými.

Geneticky modifikovaný je takový organismus, který obsahuje gen z jiného organismu nebo z nějž byl naopak gen odebrán. Gen přidaný do organismu se nazývá transgen. „Jako GMO často chápeme pouze organismy, do kterých byl uměle vnesen nějaký cizorodý gen z jiného organismu. Cílem modifikace je získat organismus s určitými geny, které podmiňují žádané vlastnosti,“ vysvětlil Papoušek.

Podle Papouška genetickou modifikaci vědci provádí kvůli rozšíření poznatků o funkci genů. Často ale i proto, aby si dokázali, že vůbec zvládnou modifikaci provést. Někdy se genetická modifikace provádí bezdůvodně, pro zábavu.

„Důkazem jsou rybičky GloFish. Jsou to rybičky, které fluorescenčně září různými barvami dle toho, z jakého organismus přidaný gen pochází,“ vysvětlil Papoušek. Hlavním důvodem je však užitkovost plodin a potravinových zvířat. Organismy se přeměňují třeba proto, aby byly více odolné vůči škůdcům či herbicidům.

Užitkovou geneticky modifikovanou potravinou je například sója, která obsahuje gen, díky němuž je odolná vůči herbicidům. Farmáři se takto snadno zbaví plevele. Také kukuřice je modifikovaná. Tato rostlina bývá často požírána housenkami zavíječe kukuřičného. Proto do ní vědci vnesli gen, který rostlině umožní produkovat toxin. Ten po požití housenku usmrtí.

Má to ale háček, u obou rostlin se objevuje problém. „Herbicidy ne vždy zbaví pole plevele, což znamená, že vychováváme rezistentní, tedy odolný, plevel, jehož podíl bude nabývat,“ podotkl Papoušek. „U kukuřice není jisté, zda se takové kukuřice nažere jen ta správná housenka. Je zde potenciál zabíjení nejen cílových bezobratlých, ačkoliv to vědci zatím neprokázali,“ dodal.

Jako první unikla modifikovaná řepka

První geneticky modifikované zvíře určené pro lidskou spotřebu je losos AquAdvantage. Vědci přidali do jeho DNA růstový hormon z jiné ryby. Ryba tedy vyroste mnohem rychleji a také do větší velikosti. „Takový losos je sterilní, nemůže se rozmnožovat. Nevystavují se reprodukčnímu stresu, což vede k ještě větší velikosti,“ řekl Papoušek a popsal, že u lososů někdy dochází k deformaci hlavy, což může rybám způsobovat bolest.

Ačkoliv pojistkou proti úniku GMO do prostředí je sterilita rostlin a zvířat, i tak k takovým únikům již několikrát došlo. První takový případ se odehrál v roce 1997. „Kanadskému farmáři Percymu Schmeiserovi vyrostla na poli řepka rezistentní vůči glyfosátům, ale on si ji tam nezasel,“ uvedl Papoušek. Další rok jej zažalovala společnost Monsanto za porušení patentu.

Schmeiser následně prošel spoustou soudních sporů. „Takto bojoval hlavně proto, že to byl a stále je biofarmář. Už jen z principu takovou řepku pěstovat nemohl. Veškerá produkce byla touto kauzou znehodnocena,“ vysvětlil biozemědělec a učitel Zbyněk Ulčák. Doposud se neví, jak se řepka na farmářovo pole dostala.

Podle studentky environmentálních studií Veroniky Chvátalové je bezpečnost GMO prokázána jen potud, kam sahají metody, kterými je vědci zkoumají. „U každého nového GMO se může vyskytnout nezamýšlený vliv na zdraví člověka nebo na přírodu. Proto firma, která daný organismus vyvine, musí prokázat jeho bezpečnost, aby mohl být uveden na trh,“ uvedla studentka, která píše o GMO disertační práci. „A existuje množství studií, které metody, jimiž GMO zkoumáme, zpochybňují, a dalších studií, které nalezly negativní účinky na životní prostředí,“ dodala Chvátalová.