Jsem idealista, od počátku jsem tomu věřila. Veřejné lednice jsou spíš symbol, říká Tereza Navrátilová

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kateřina Bečková (Čtvrtek, 26. duben 2018)

V lednu začala v Brně fungovat první veřejná lednice. Darovat jídlo potřebným nebo lidem bez domova mohou Brňané i dáky Tereze Navrátilové, studentce Environmenálních studií a Mediálních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií (FSS). „V užším jádru skupiny jsme čtyři. Nemáme nijak rozdělené funkce, děláme všichni všechno. Ale já jsem asi vidět nejvíc,“ přiznává Navrátilová.

Nápad na veřejné lednice, spotřebičů na místech přístupných všem, nosila jednadvacetiletá Tereza v hlavě víc než dva roky. „Na letní škole rozvojové spolupráce jsme rozebírali dumpster diving, vybírání potravin z popelnic před supermarkety. To jídlo se ještě pět minut před vyhozením prodává, je úplně v pořádku. Když jsem začala hledat víc informací o podobných aktivitách, uvědomila jsem si, že se plýtvá fakt hodně a chtěla jsem proti tomu bojovat,“ popisuje začátky.

Při svém boji se dostala ke skupině Paběrkování po Brněnsku – lidem sbírajícím neprodatelné kusy úrody z polí. Tam potkala další, kteří nad veřejnou ledničkou v Brně přemýšleli. „Přidala jsem se k jejich skupině a začali jsme to vymýšlet,“ líčí Tereza.

Na čí odpovědnost?

Kvůli obtížím s hledáním místa natočili video s lednicí potulující se po Brně. „Dostalo se to i do novin a tím se o nás dozvědělo víc lidí. Ozval se nám David Oplatek (Strana zelených), zastupitel z městské části Brno-střed. Pozval nás na schůzi společně s lidmi z People in Safety, kteří v Brně chtěli založit veřejnou skříň,“ říká aktivistka. Dohodli se na spolupráci a nedlouho poté zprovoznili Share Point na Římském náměstí.

Největší problém je podle Terezy uzákonění lednice. Na to se teď s dalšími provozovateli veřejných lednic z celé republiky chtějí zaměřit. „Naše další vize je, aby v zákoně bylo dané, že lidé si z lednice berou potraviny na vlastní zodpovědnost. Momentálně nese riziko provozovatel. Proto třeba většina podniků nechce lednice umístit do svých prostor,“ vysvětluje studentka.

Jejím dalším cílem je informovat společnost o plýtvání. „Prostřednictvím facebooku chceme předat data, aby projekt byl zároveň edukativní. Jedna lednička je spíš symbol našeho vnímání, i když ona problém taky pomáhá řešit. Chceme, aby si lidé uvědomili, v jakém množství se plýtvá a že jsou možnosti, jak tomu zamezit,“ vypráví Tereza.

Škola až po volném čase

Na škole je spokojená, i když tomu hned tak nebylo. „Vždycky jsem žila spíš tím, co jsem dělala po škole. Se stejným přístupem jsem šla i na výšku a od začátku jsem maximálně využívala množství volného času,“ říká Brňačka. Vypráví, že všechno dělala na poslední chvíli jen tak, aby postoupila do dalšího semestru. „Teď ale narážím na to, že mě škola baví a chtěla bych se jí věnovat víc. Ale ne zase úplně nad rámec, že bych četla i doporučenou literaturu. Do téhle fáze jsem ještě nedospěla,“ směje se.

Na domovské fakultě by se ráda zapojila i jako aktivistka. Vadí jí třeba přístup Krmítka k jednorázovým kelímkům na kávu. O ledničce na fakultě také přemýšlí. „Ale vím, že vedení nemůže všemu vyhovět, protože nejspíš musí dodržovat nějaké normy. Tím že je to veřejná instituce, je to ještě komplikovanější než třeba u kaváren,“ nastiňuje některé problémy.

V budoucnu by ji lákal aktivismus, ale přiznává, že taková práce by ji nejspíš neuživila. Přemýšlí i o vzdělávání lidí v environmentální sféře. „Pokud dokážeme lidi vychovat k tomu, aby pečovali o místo, ve kterém žijí, může to mít pro společnost velký přínos,“ konstatuje studentka. Prý ale přesně nic neplánuje. „Pak se člověk spíš chytí nějaké příležitosti,“ uzavírá ambiciózní Tereza.