Senátní ruchy

Do rubriky Senátní ruchy napsal Alexandr Průša (Sobota, 19. duben 2008)

Zatímco v posledních ruchách jsem mohl shrnout dění za tři zasedání, nyní mohu psát jenom o jednom. Proto si ještě odskočím do čísla minulého, kde byla naše akademicko-senátorská práce podrobena kritické reflexi Standy Kamenského, jednoho z redaktorů Halasu.

Zmíněný nešťastník málem ani nenašel místnost, kde se scházíme. A aby svou neznalost zakryl, dodává, že se senát sešel o pár minut později, než měl. Není to však ten nejlepší důkaz toho, že jsme stejní jako vy všichni? Přece sem tam každý někam dojde později. Nač z toho dělat vědu zrovna u senátu. Jelikož jsem byl do zastupitelského orgánu zvolen i redaktorovým hlasem, mrzí mě, že jsem ho jako svého voliče zklamal, ale na zasedáních proti sobě skutečně nestojí tři bojující skupiny (vedení fakulty, učitelé a studenti). Pochopitelně, o co méně je nevraživosti a tvrdého vyjednávání, o to více je rozumných argumentů a diskuze, kde spolu nemusíme souhlasit, ale také se za to nemusíme nenávidět. Ostatně mám za to, že ne všechno z té „velké“ politiky je třeba brát si za své. Pokud vůbec něco… Na závěr jako by nám bylo vytýkáno, že jsme málo protestovali proti návrhu rozpočtu a že jsme ho schválili jednomyslně. Ovšem, hlasovat proti návrhu rozpočtu, to by byla celkem vážná věc. To by se v rozpočtu musela objevit nějaká pořádná bota, či místo, se kterým bych měl ideové problémy. Nenastalo ani jedno. Pokud Standa něco takového našel, mohl to ve svém článku zmínit…

Nyní již k zasedání minulému. Škoda, že na něm náš redaktor nebyl. Měl by radost. Zajímavá byla již debata nad výroční zprávou, kdy se mimo jiné řešilo, jak nazvat jev, kdy studenti z těch či oněch důvodů nepřežijí první rok studia. Mortalita? Odpadovost? Něco jiného, korektního? Prozatím zůstalo u té odpadovosti. Samozřejmě jsme se o tom bavili s tím, že nejde o velké téma, spíše o zajímavost, jak to vůbec pojmenovat.

Vážně jsme již brali diskuzi, zda měnit volební řád. Návrh jsem připravoval já po zkušenosti z předminulých voleb, protože řád jasně neříká, co všechno může volební komise dělat poté, co obdrží stížnost. Nakonec se senát rozhodl ponechat současný stav. Volební komise tak má volnější ruce a není třeba kvůli jedné věci podstupovat celou proceduru změny volebního a jednacího řádu senátu. Bohužel, a to mě mrzí víc, neprošel ani návrh, aby napříště k podávání kandidátů stačilo poslat mejl a nebylo nutné shánět tři podpisy. Tato pojistka, která dle některých zajistí také to, že si kandidát během kontaktu s voliči (při shánění tří podpisů) ujasní svůj program a svou vůli kandidovat, tak nakonec zůstává. Žádná tragédie to samozřejmě není, ale přijde mi to zbytečné…