Scio testy pro dobro vlasti

Do rubriky Téma čísla napsal Pavel Šíma (Sobota, 14. březen 2009)

Že našprtat se zvládnou i opice cvičené je klišé prastaré. Jeho smysl je ale hlavním argumentem pro používání scio testů při přijímacích zkouškách na vysoké školy.

Společnost Scio na webových stránkách svou metodu popisuje následovně: „Test obecných studijních předpokladů nezkoumá znalosti, ale schopnosti a dovednosti, které člověka předurčují k tomu, aby mohl dobře studovat“. Jinými slovy: Nezajímá nás, kolik toho máš v hlavě, ale jak efektivně ji dokážeš používat, jaký máš pro studium potenciál.

Odpůrci scio testů nejčastěji argumentují tím, že je přece jedině přínosné, když přijatí studenti o oboru už něco vědí předem. Nemusí se tak zabývat základy, o problematiku se aktivně zajímají, a celkově si tedy mohou z vysokoškolského studia odnést více.

Vtip je ale v tom, že studenti, kteří získají vysoký percentil ve scio testech, jsou schopni v určené době úspěšně zvládnout studium téměř jakéhokoliv oboru (studijní programy koneckonců sestavují povolaní odborníci); navíc pravděpodobně lépe než ti, kteří skórují vysoko ve znalostním testu.

V dnešní době, kdy se paměť díky internetu stává stále více kolektivní, ztrácí jedinci s mozkovnou typu „slon“ na každé jméno a datum svou výhodu. Ceněni jsou naopak ti, kteří všeobecně daná a známá data rychle a efektivně zanalyzují. Tento trend se bude nadále posilovat a pro sociální vědy platí dvojnásob.

Vzor úspěšných Američanů

Scio testy používané v České republice se skládají ze tří částí: matematické, analytické a jazykové. Není náhoda, že dva široce rozšířené testy ve Spojených státech amerických – esejtý (SAT) a ejsítý (ACT) – obsahují v principu tytéž části jako scia: Critical reading, Mathematics, Writing, respektive English, Math, Reading, Science reasoning, Writing.

Dá se předpokládat, že země s nejvyšším počtem nejlepších univerzit na světě ví, co je pro ni dobré. V zájmu celé společnosti není odměňovat místem na vysoké škole (mimochodem placeném z peněz všech daňových poplatníků) ty, kdo se na střední škole nejvíc obětovali pro studium, nýbrž vybrat pro tato místa skutečné elity s potenciálem stát se těmi nejlepšími a svou prací to následovně společnosti vrátit. Cynický, ale jediný rozumný přístup.

Produkt společnosti Scio má jistě i své chyby. Někdo třeba nemůže vystát, jak nehorázným způsobem si na ždímání chudých a vědomostíchtivých studentů mastí kapsy soukromníci. Konkrétní podoba je ale až druhořadá. Podstatné je zachovat princip, který testuje schopnosti, ne znalosti. Jedině tak se totiž dá důkladně oddělit zrno od plev a prospět v konečném důsledku nám všem.