Scio – Vím, že nic nevím

Do rubriky Téma čísla napsala Jitka Sklenářová (Sobota, 14. březen 2009)

Nerada si vybírám. Jsouc postavena před vícero alternativ, moje osobnost se hroutí a rozpolcuje v několik soupeřících částí. Čím více možností, tím je to horší. Přesto jsem scio testy bez problémů zvládla.

Přijímací řízení, které má na naší fakultě v plné režii společnost Scio, nijak nezohledňuje středoškolské zájmy a aktivity uchazečů o studium. Psali jste do časopisů, vyšly vám články? Účastnili jste se olympiád, středoškolských odborných činností, obětovali jste spoustu volného času? Nebo jste vůbec nic navíc nedělali? Nevadí. Stojíte na stejné startovní čáře. Maratón o nejvyšší percentil začíná.

Jistě existují i nevyhraněné osobnosti, všestranně nadané, které mohou dělat cokoli, nač si vzpomenou. Jenže OSP zvyšují riziko, že studenti, kteří budou na jejich základě přijati, začnou být brzy se svým oborem nespokojeni. Třeba právě proto, že ani nevěděli, nač se vlastně hlásí a co studium daného oboru obnáší. Copak není pro studium potřeba určitého nadšení a zájmu o obor? Nebo druhý extrém, jedinci vybraní na základě testů „schopností“ totiž nemusí disponovat schopností učit se. To je také případ mého známého. U přijímaček percentil 97, u zkoušek propadák. Nikdy se nemusel učit, a tak ani nevěděl a dodnes neví, jak na to. Ve svých jedenadvaceti má za sebou dva neúspěšné pokusy o ukončení prvního semestru studia a přemýšlí, co dál. Nejspíš půjde pracovat.

Podle dokumentu Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci (OECD) vzrostla míra graduace na českých vysokých školách od roku 1995 do roku 2006 více než dvojnásobně. Je ale možné, aby v průběhu jedenácti let přirozeně stoupl počet lidí schopných vystudovat vysokou školu? Nesnižuje se spíše úroveň vysokých škol a s ní i úroveň absolventů? Nehrozí tak v budoucnu devalvace vysokoškolských diplomů?

Scio ví, co umí

Na oficiálních webových stránkách společnosti Scio se píše, že se na testy OSP „nedá naučit“. Toto tvrzení silně kontrastuje s „informačními“ e-maily od Scia, které dosti agresivní formou nabízejí přípravné materiály na testy s tím, že „později už nebude čas“. Výroky Scia o tom, že NSZ v konečném důsledku vyjdou středoškoláky levněji než obyčejné přijímací zkoušky, vyznívají ve světle e-mailu se sugestivním textem „čím více termínů se zúčastníte, tím vyšší bude Vaše šance na přijetí“ spíše komicky. Bez komentáře bych nerada nechala také podrobný popis zdlouhavé a náročné přípravy všech scio testů. Jestliže se vymýšlí déle než devět měsíců a prochází několika pilotními testováními, proč byly v každém testu, který jsem psala, vyřazeny některé úlohy? Mají snad středoškoláci relevantnější námitky než odborníci? V testech ZSV se překvapení žáci zase shledávali s otázkami, na které mnohdy neznaly odpověď ani jejich učitelky. Na jedné straně Scio tvrdí, že úroveň různých středních škol je neporovnatelná, a proto jsou nejlepší testy OSP, na druhé straně se je pokouší srovnávat například v testu ZSV.

Pro fakultu je organizace přijímacího řízení věc nákladná a složitá. Proto volí cestu nejmenšího zla, které v tomto případě představuje Scio se svými testy. A pokud se neobjeví silná konkurence, OSPček se zřejmě jen tak nezbavíme.