Někteří sociologové se nebojí fušovat do řemesla ani režisérům

Do rubriky Téma čísla napsala Dominika Dufková (Neděle, 12. duben 2009)

Nedokážete si představit studovat na FSS pouze jednooborově? Pravda, na naší fakultě to není nejběžnější jev, ale i tací se najdou. K nepříliš početné skupině „jednoobročníků“ patří i student sociologie Vít Strádal. Proč si neobvyklou cestu zvolil, a na co všechno mu při jeho studijním vytížení ještě zbývá čas?

„Opravdu nemám tušení, co bych ti k tomu mohl říct,“ začíná rozhovor Víťa, ale přesto se z něj nakonec několik informací podaří dostat. Sociologii má podle jeho názoru většina lidí jako nutné zlo k jinému oboru. Sám na tom mohl být stejně, pokud by si ze dvou možností – samostatné sociologie a sociologie kombinované s antropologií – zvolil tu druhou. Antropologické předměty jej ale nezlákaly, ba dokonce odradily, a proto se vydal na dráhu sociologa. Nezapírá, že sociologie není jeho největším a jediným hobby, kterému by věnoval celý den a celou noc kvůli němu nespal. „Zní to divně, ale nechci, aby moje zaměstnání bylo zároveň mým koníčkem, protože mám strach, že by se mi po čase omrzelo,“ vysvětluje svůj názor. „Jsem tvor velmi společenský,“ přidává k dobru asi jediné, co ho se sociologií spojuje. Přesnou představu o své budoucí obživě nyní, kdy studuje čtvrtý semestr, nemá, ale vždy toužil být muzikálovým hercem. Nedostatek hudebního sluchu mu prý vysněné povolání znemožňuje, ale v amatérském hraní divadla mu handicap nepřekáží.

Víťa se řídí heslem „škola je tak těžká, jak si ji člověk udělá“, což mu umožňuje najít si vedle studia ještě čas na filmovou tvorbu, kde se angažuje především jako scénárista. Skupina zahrnující Víťu a jeho podobně postižené kamarády si říká „Banda trotlů“ a jsou tvůrci na internetu proslavené parodie Pár pařmenů. Jejich nejnovější filmové dílko nese název Erupce vášně. Jde o parodii na telenovelu a na festivalech, kde se s ní pochlubili, dosáhla na druhá, ale i na první místa. Navíc Víťa s kamarády chystá zase něco dalšího, kde si vyzkouší mimo jiné i roli režiséra.

„Teoreticky bych měl být dvakrát lepší díky dvojnásobnému zatížení v rámci mého oboru a širším možnostem ve studiu béčkových předmětů, ale na druhou stranu nevýhodou pro mě může být užší záběr,“ shrnuje to budoucí zaměstnanec McDonaldu, jak mnozí studenti sociologie podle Víti také končí. Snad z důvodu rozšíření pracovních možností, ale nikoli z přemíry volného času, se zkouší hlásit na psychologii, o které popravdě uvažoval už od začátku, ale moc si nevěřil. Na jednoobor zřejmě nezanevřel, protože přemýšlí, že si ho v případě úspěchu zvolí znovu a se sociologií psychologii kombinovat nebude.

Jediné, co Víťu Strádala na jeho volbě vážně mrzí, je fakt, že mezi sociology nefunguje právě kvůli častým kombinacím s jinými obory soudržnost jako u žurnalistů, psychologů či jiných oborů. „Občas se musím vetřít ke spolužákům, co mají svou partu na druhém oboru,“ popisuje řešení svého problému. Jinak je ale vcelku spokojeným studentem jednooborové sociologie, který svého rozhodnutí určitě nelituje.