Názor autorit na téma čísla

Do rubriky Téma čísla napsal Tomáš Repka (Neděle, 12. duben 2009)

Jednoobory či mnohoobory? Je to stále dokola omílané téma. Neustále jsou všude kolem slyšet diskuse studentů, kdy si jedni chválí ten či onen obor nebo kombinaci a druzí na ně nadávají. Jak je tomu ale na druhé straně barikády, co na takové možnosti výběru studia, jaké naše fakulta má, říkají pedagogové? Zeptali jsme se dvou z nich, proděkana pro studium docenta Jana Holzera a docenta Víta Hlouška.

Co se bakalářského studia týče, jste výhradním zastáncem jednooborů či víceoborů?

Holzer: Já nemám v téhle věci ani jako proděkan, ani jako politolog jakoukoliv preferenci. Nejlepší, co na tom systému je, je přece právě ona možnost vybrat si. Pestrost bych chápal jako jednu z komparativních výhod Fakulty sociálních studií, protože na jiných sociálně-vědních fakultách v republice není standardem.

Hloušek: Ne, musím říct, že nemám žádné preference ohledně toho, jestli studovat jeden obor nebo více oborů. Je to otázka osobní volby.

V minulém roce došlo k situaci, že se překrývaly termíny přijímacího řízení pro navazující magisterské studium. Spekulovalo se o tom, že to bylo z důvodu, aby si studenti nedávali více studií zároveň. Co je na tom pravdy?

Holzer: Vím, že došlo k situacím, kdy se tyto termíny překrývaly. Vytváření harmonogramu přijímacích zkoušek do magisterského studia je ovšem, na rozdíl od bakalářského studia, v kompetenci oborů, nikoliv fakulty, já do toho oborům nemluvím. Hlídám pouze termíny termíny státních závěrečných zkoušek na bakalářské úrovni, a to právě proto, aby nedocházelo k překrývání pro studenty, kteří mají dva obory a chtějí je končit ve stejném semestru. Jestli je v tom skutečně strategie nějakých oborů, to si úplně jistý nejsem. Ale nevylučuji to, je to možné. A nemám proti tomu výhrady, ostatně, celé vysokoškolské studium je nastaveno tak, že předpokládá postupnou koncentraci studenta na jeden obor, jednu specializaci.

Hloušek: Nedokážu posoudit, co je na tom pravdy, ale pokud to má tento efekt, je to jenom dobře. Tady bych rozlišil velmi striktně bakalářskou a magisterskou rovinu studia. U bakalářského studia se mi zdá, že není problém studovat dva obory. U magisterského studia, které má být přeci jenom koncipováno teoretičtěji, odborněji, je to do jisté míry příprava na odbornou práci, tam jsem velmi na pochybách, zda jiní než výjimeční jedinci se zvláštními schopnostmi dokážou efektivně a opravdově studovat dva magisterské obory najednou. Jestli to mělo tento efekt, je to jenom dobře, ale nevím, jestli to bylo takto zamýšleno.

Co říkáte na to, když student studuje například dvě dvouoborová studia na naší fakultě a k tomu ještě jazyk na Fakultě filozofické?

Holzer: Systém to umožňuje. Studenti by měli mít prostor k tomu, aby realizovali takové strategie, které jim vyhovují. Za naprosto nelogické ovšem považuji, že se tak odehrává v systému, který je bezplatný. Podle mne je absurdní, že není zpoplatněno jiné vysokoškolské studium. Dobře, stát se rozhodl, že student onu možnost bezplatného vysokoškolského studia dostává. Proč ji ale dostává násobně, to je pro mě nepochopitelné. V systému mi chybí zakomponování jisté odpovědnosti za své činy a povědomí, že všechno něco stojí.

Hloušek: Nechápu, jak to stíhá, nemyslím si upřímně, že to je něco, co by mu do budoucna posloužilo k nějaké kariéře. Já jsem spíš zastáncem toho studovat poctivě jednu školu nebo jednu dvouoborovou kombinaci. Empiricky vím, že studenti studující na více fakultách mají problémy s tím, jak to stíhat, ty školy nejsou jednoduché. Studium je koncipováno záměrně jako full-time job, vyžadující značné pracovní i studijní nasazení, takže to moc nepodporuji.