Pták Ludvík přichází na scénu

Do rubriky Co se děje napsal Martin Habčák (Pátek, 10. duben 2009)

Žurnalistický Spolek přátel ptáka Ludvíka (SPPL) byl až dosud spolkem jedné události. Kromě organizace každoročních Příletů o něm takřka nebylo slyšet. Změnit se to rozhodli až studenti letošního druhého ročníku žurnalistiky. A to se jim podařilo – jedna z akcí spolku se dokonce objevila ve všech regionálních médiích.

„Nechtěli jsme zůstat jen u Příletu, neboť nám přišlo trapné nevyužít potenciálu, jaký v sobě skrývá existence SPPL,“ řekl Jakub Venglář, jedna z vedoucích osobností spolku. „Vedla nás chuť dělat něco pro jiné a bavit sebe i ostatní. Chceme zajistit, aby široká žurnalistická obec při svém studiu nestrádala nudou a nedostatkem zábavy či možností seberealizace,“ dodal student. Spolek se tak zabývá zejména kulturními, společenskými a sportovními akcemi pro studenty žurnalistiky. „Právě teď kupříkladu organizujeme squashový turnaj, literární soutěž O brk ptáka Ludvíka, filmový klub, kde promítáme filmy se žurnalistickou tematikou, nebo sbírku na zakoupení pohovek do pátého patra. Některé akce jsou výhradně pro žurnalisty, jiné jsou pro všechny studenty naší fakulty či dokonce pro širokou veřejnost,“ uvedl Venglář.

Jednou z takových akcí byl i happening s názvem „Střílejme si ze sebe, ne na sebe“, který si vysloužil pozornost regionálních médií. Původním záměrem bylo uspořádat v prostorách Vaňkovky virtuální přestřelku a vyjádřit tak nesouhlas s násilím, které panuje ve společnosti. Jako zbraně přitom měli sloužit výhradně ruce složené do tvaru pistole. Po protestech od ředitele Vaňkovky a vedení fakulty se ale organizátoři rozhodli raději projít městem s rukama za hlavou. „Je fakt, že nás tato událost docela proslavila. Přesto nás ale mrzí, že akce nemohla proběhnout tak, jak měla. I tak jsme nesmírně rádi, že přišlo tolik lidí a za náhradní program nás nelynčovali,“ řekl Venglář.

Vedle ostatních však nadále tou hlavní akcií spolku zůstává Přílet ptáka Ludvíka. Jedná se o setkání, v rámci kterého studenti některého z žurnalistických ročníků organizují různá představení pro ostatní studenty a učitele. „Konaly se i přednášky o Ludvíkovi. Například Pták Ludvík v české frazeologii nebo Pták Ludvík a Monika Lewinská. Básník Jiří Karen dokonce na ptáka Ludvíka napsal ódu v esperantu,“ přiblížil Jiří Pavelka, profesor na Katedře mediálních studií a žurnalistiky a zároveň zakladatel spolku. Zároveň vysvětlil, co to pták Ludvík vlastně je: „Před deseti lety jsem v prodejně suvenýrů na slavkovském zámku narazil na dřevěnou figurku jakéhosi stvoření se čtyřma nohama a zobákem, na kterém balancoval barevný míč. Jmenovalo se Ludvík. Řekl jsem si, že pro tak zajímavý přírodní druh, jakým jsou novináři, by to byl zajímavý maskot.“ Nedílnou součástí Příletů, a zároveň tou nejoblíbenější, je pak popíjení takzvaného mléka ptáka Ludvíka a následné posezení v hospodě.

Přípravu letošního Příletu budou mít na starosti současní prváci. Studenti nynějšího druhého ročníku jim však budou s organizací pomáhat. „Jedním z našich cílů je totiž integrace ročníků mezi sebou, jejich vzájemná socializace a pomoc prvákům v začátcích studia. V tomto směru proto připravujeme pro nové žurnalisty na příští rok po vzoru jiných oborů jakýsi úvodní víkend,“ prozradil Venglář.

Jestli „aktivní“ podoba Spolku přátel ptáka Ludvíka přežije i aktuální generaci jejich členů, ukáže až čas. Nynější studenti však věří, že nejsou jenom výjimkou. „Věřím, že tahle podoba spolku má budoucnost a že ji po nás převezmou mladší generace,“ řekl Venglář. Zakladatel spolku zatím vše sleduje z povzdálí. „Jsem už spíše pozorovatelem, ale o aktivitách studentů vím. Pták Ludvík si žije svým životem, lepší osud jsem mu přát nemohl,“ uzavřel Pavelka.