Chtěla být novinářkou, dnes je z ní úspěšná skladatelka

Do rubriky Rubriky napsala Kristýna Hašková (Neděle, 12. duben 2009)

Nad genetikou, právem, ekonomií nebo studiem konzervatoře zvítězila hudební věda s estetikou na Filozofické fakultě. Kateřinu Růžičkovou bavilo všechno a tuto volbu brala také jako alternativu ke studiu žurnalistiky a hudby. Ještě při studiu na naší univerzitě začala chodit na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). I když se věnovala i novinářské práci pro Českou televizi, nakonec v jejím životě jednoznačně převážila hudba, které se věnuje mimo jiné ve skladatelském seskupení Hudbaby.

V době vzniku Halasu, tehdy ještě novin, se vyučovala žurnalistika jen v Praze, proto v Halasu nepůsobili vždy výhradně novináři, ale i studenti ze vzdálenějších oborů. K redakci, která na filozofické fakultě tehdy začínala, se přihlásila i Kateřina Růžičková. „Ožila jsem, protože jsem také chtěla studovat žurnalistiku a už od gymplu jsem psala básničky a povídky,“ vzpomíná Růžičková s tím, že jí občas vyšel článek nebo kritika na koncert i v Rovnosti. Do Halasu vymyslela třeba pomůcku mimobrněnským studentům rubrikou „Slovník spisovné brněnštiny“ – neboli hantecu. Halas pro ni byl velmi žádoucím zpestřením teoretického studia, kde jí chyběl prostor pro uplatnění tvůrčí aktivity.

Po třech letech studia na Filozofické fakultě se rozhodla ještě studovat skladbu na JAMU. „Spíše ze zvědavosti jsem začala po maturitě chodit na hodiny ke skladatelce Jarmile Mazourové. Její tvůrčí dílna pro mě byla natolik inspirativní, že jsem zkusila přijímačky,“ oceňuje Růžičková. V touze stát se skladatelkou ji podporoval také její otec, slavný horolezec Jiří Růžička. „Jsem mu nejen vděčná za pozitivní vztah ke sportu, ale nejvíc asi za to, že mě narozdíl od většiny ostatních vždy povzbuzoval k uskutečňování mých nejrůznějších nápadů. Často značně dobrodružných a zdánlivě nerealistických,“ zdůrazňuje Růžičková. K hudbě ji vedla především matka, která ji jako první učila hrát na klavír. „V jednu kritickou dobu, okolo mých jedenácti, mi moudře zabránila ve snaze přestat hrát, čehož bych později určitě litovala," konstatuje Růžičková.

Filozofickou fakultu ukončila magisterským stupněm v roce 1996, v roce 1999 dodělala JAMU. Tamní studium jí přineslo i práci v České televizi. O jedněch letních prázdninách totiž hledal dramaturg narychlo záskok do pořadu Manéž Bolka Polívky tak, že chodil po liduprázdné akademii. „A já jsem zrovna stála na chodbě,“ usmívá se Růžičková. V pořadu pak nahradila nemocného klavíristu a doprovázela Bolka Polívku a Karla Gotta, kteří zpívali jednu moravskou lidovku. Při natáčení se seznámila i s režisérem hudebních pořadů, který hledal dramaturga. Růžičková pak pracovala až do roku 2001 jako redaktorka a dramaturgyně hudebních pořadů, například magazínu Notes.

Od hudební žurnalistiky zpátky ke studiu

Poté, co přestala spolupracovat s televizí, vrátila se na JAMU, kde úspěšně dokončila doktorské studium. V závěrečné práci se věnovala rytmu. „Šlo mi o to, studovat rytmus z neobvyklého pohledu, tedy ne jako proces a ne jako statickou strukturu,“ říká Růžičková. Dodává, že si téma vybrala proto, že takových vědeckých prací je málo, i když rytmus v klasické hudbě minulého století prošel mnoha významnými změnami.

Když si dělala doktorát, pobývala rovněž na dvou vysokých školách v Neměcku. Na univerzitě v Heidelbergu získala vládní stipendium pro vědecko-výzkumný pobyt a sbírala tu podklady pro svou vědeckou práci. Na Musikhochschule v Karlsruhe pak chodila i na některé semináře a přednášky. V sousední zemi se cítila příjemně, protože tam studuje větší počet cizinců a zahraniční studenti nejsou vnímáni tolik exoticky jako u nás. „Studenti byli velmi přátelští a družní,“ hodnotí Růžičková vzájemné vztahy. Přínosem pro ni bylo i studium jazyka, který se po intenzivním měsíčním kurzu a následném pobytu dobře naučila. „Jinak mi jde totiž učení cizích řečí ztuha,“ přiznává Růžičková. Zajímavá osobnost ji upoutala v Karlsruhe – skladatel Wolfgang Rihm. Jako jeden z mála učitelů skladby měl dar okamžitě vystihnout slabé stránky rozpracované kompozice. „Což je vlastně pro skladatele ta největší pedagogická pomoc,“ myslí si Růžičková.

Hudba musí vzbuzovat emoce

Při studiu na JAMU napadlo Kateřinu Růžičkovou založit skupinu, protože spolu s ní školu navštěvovalo v devadesátých letech nezvyklé množství studentek kompozice. Skupina Hudbaby vznikla jako studentská recese a je jediná svého druhu v České republice. Existuje už dvanáct let a hlavním cílem je společná prezentace vlastní tvorby na koncertech, případně na CD.

Stejně jako u psaní, i u svého hudebního stylu je pro Růžičkovou těžké najít definici. „Chtěla bych, aby poslech mých skladeb byl především citovým zážitkem. Hudba by podle mě měla vždy vzbuzovat emoce,“ zamýšlí se Růžičková. Ovlivňují ji však jak klasičtí expresionisté jako je Leoš Janáček, Miloslav Ištvan, Xenakis, tak současný autor Wolfgang Rihm. Oslovuje ji také Metallica, Pražský výběr nebo Precedens. „Na gymplu jsem hrála v rockové kapele na klávesy, takže jsem poslouchala i něco jiného než jen Bacha,“ vysvětluje Růžičková.

V současné době žije se svým manželem, také Brňákem, v Německu, kam za ním odešla v roce 2001 původně na rok a půl. Kromě toho, že se snaží neustat v komponování, založila hudební vydavatelství Selfprint Music zaměřené na českou soudobou hudbu. „Více toho nestihnu, protože se věnuji svým dvěma nejzdařilejším opusům – jedné tříleté a jedné pětiměsíční dcerce,“ dodává Růžičková.

Mgr. Kateřina Růžičková, Ph.D.

· narodila se v roce 1972 v Brně · vystudovala magisterské obory Hudební věda a Estetika na Masarykově univerzitě · z magisterského studia Kompozice na Janáčkově akademii múzických umění pokračovala doktorským studiem Teorie hudební tvorby · věnuje se skládání hudby, žije v Německu