Stínové divadlo nemusí být jen zábava na doma

Do rubriky Kultura napsala Klára Slivoňová (Neděle, 12. duben 2009)

Na komorní scénu, kam nepronikne paprsek světla, se proměnila ve středu 8. dubna učebna AVC v pátém patře. Členové Okrašlovacího spolku se rozhodli obohatit kulturu na fakultě o zelenou hru „Muž, který sázel stromy“. Představení vám přiblíží Lukáš Kala, jeden z organizátorů akce.

Proč právě Gionova kniha Muž, který sázel stromy?

Když jsme se jednou s Okrašlovacím spolkem bavili o tom, že by bylo dobré nazkoušet nějaké „environmentální“ divadlo, zjistili jsme, že vlastně neznáme žádného dramatika, který by se ve svých dílech přímo zabýval životním prostředím. Bylo proto nutné najít nějaké zdramatizovatelné dílo v oblasti beletrie. Já osobně mám povídku Jeana Giona Muž, který sázel stromy nesmírně rád. Tento prostý a přitom poutavý příběh pastýře Elzéarda Bouffiera, který bez nároku na vděk po desetiletí sázel stromy, vyniká nejen silným poselstvím, ale i stylovou čistotou a dějovou jednoduchostí. Nebylo pro mě těžké si představit dramatizaci tohoto poetického příběhu, který spíše než o životním osudu hlavního hrdiny vypovídá o síle jeho ducha. Díky tomu a také díky malému množství postav je pro nás dílo snáze technicky proveditelné. Může se zdát, že tato povídka předkládá ponaučení jak žít, pro mě je však oslavou naprosté oddanosti životu. Snad i proto jsme se pustili do tohoto díla, jehož premiéra přichází společně s jarem.

Jedná se o stínové divadlo. Je nějak inspirováno animovaným filmem?

Myslíte-li slavný animovaný film od Frédérica Backa, tak ten mně přivedl na myšlenku zrealizovat tuto hru. Inspirace však zůstala pouze tematická. Naše obrazy se od filmu výrazně liší. Jdou v jiném sledu a využívají jiných výrazových metod.

Jakou vidíte budoucnost představení?

Zelenou. Už teď se rýsují dvě další představení. Jedno z nich proběhne v rámci doprovodných akcí festivalu ekologických filmů Ekobiograf v kavárně Trojka.