Halas žije a další číslo je na světě. Pravda, věděli byste to i bez toho, že bych vám to nyní napsal, anžto to, že nový Halas čtete, je nejlepším důkazem našeho žití. Že Halas žije, je tedy zřejmé, nikoli však samozřejmé. Té práce, co jsme si s ním opět dali, těch termínů, co jsme se odhodlaně zavázali splnit, a těch prošvihnutí! Když se nad tím zamýšlím, každé nové vydání Halasu může být poslední. Nikdy není jisté, že redaktoři budou chtít i další měsíc věnovat nemálo ze svého času své zábavě, psaní Halasu. Nikdy není jisté, že nebudou muset napsat více seminárek a méně článků. Nikdy není jisté, že se něco nepokazí. A proto, pokaždé, když vyjdeme, můžeme si úlevně zvolat: Žijeme. A hned se začít strachovat, jestli to budeme moct říct i za měsíc…

A čím že žije toto číslo? Jedna studentka odezvala diplomku, kterou z dobrých tří čtvrtin okopírovala z jiných zdrojů, přičemž její citace byly natolik matoucí, že se ocitla před disciplinární komisí. Ta práci uznala za plagiát. Co bylo dál? Státnice a málem magisterský titul. Jak je to možné? Čtěte uvnitř čísla. Druhá studentka měla dva obory. Jeden úspěšně uzavřela, ale z druhého ji vyhodili. Nezapsala se do nového semestru a studium měla za ukončené. Jaké však bylo její překvapení, když jí přišel dopis, že má zaplatit ještě za jeden semestr studia – ten, do kterého se už nedostala, a ve kterém už nestudovala. Nebyla to chyba a škola na to měla plné právo. Můžeme to považovat za lehce vyděračské, ale je to tak. Jak takové situaci předejít si přečtěte na dalších stránkách. Halas samozřejmě plní i jiné články; o tom, co se na fakultě zajímavého stalo, událo, změnilo. A také o tom, jaké to je studovat jeden nebo více oborů, což je tématem čísla. Ale to již netřeba rozsáhle komentovat.

Halas žije, vy žijte též, a jak jinak, než dobře! A když už budete žít, třeba nám něco napište.

Alexandr Průša fss.halas@seznam.cz

blog comments powered by Disqus