Poplatky a granty aneb jak to chodí jinde

Do rubriky Téma čísla napsala Vendula Krejčířová (Pondělí, 11. květen 2009)

Možná už jste ji potkali v některém ze seminářů Angličtiny pro akademické účely – zapsali jste si seminární skupinu, kterou vede C. Niestroj, dostavili se na hodinu a čekali na učitele. Do dveří vstoupila mladá lektorka, kterou jste si málem spletli se studentkou, a řekla: „Hi, I’m Catherine Niestroj. I come from Canada.“ Catherine studovala na třech univerzitách v Kanadě, takže dobře ví, jak je to s penězi a studiem v této severoamerické zemi.

Kanadský systém

Catherine na každé univerzitě platila školné, zároveň ale i škola platila něco jí. Po střední škole šla Catherine na University of Ottawa, kde studovala překladatelství z francouzštiny do angličtiny a naopak. Roční školné bylo v době jejího studia asi čtyři tisíce kanadských dolarů, které mohla složit v půlročních splátkách. „Pokud měl ale student dobrý prospěch na střední škole, dostával po dobu studia od univerzity příspěvky na školné. Já jsem dostávala dva a půl tisíce dolarů ročně,“ říká Catherine. Po třech semestrech studia zjistila, že překladatelství není to pravé ořechové a studium ukončila.

Ve Waterloo, kde studovala Klasická studia (latinu a řečtinu) a ruštinu, si univerzita za rok studia účtovala pět tisíc dolarů. Protože nepřecházela přímo ze střední školy, neměla nárok na prospěchové příspěvky. „Na univerzitě fungoval systém grantů, ale bylo obtížné na ně dosáhnout. Nárok na ně měli třeba studenti, jejichž rodiče pracovali v určité firmě,“ vzpomíná Catherine. Podobně jako na naší univerzitě jsou i na University of Waterloo oceňováni nejlepší studenti z oboru. Katedra ruštiny ji, jako jednu z nejlepších, obdarovala knihami potřebnými ke studiu. Na Katedře klasických studií dostala třikrát za dobu studia šest set dolarů. Bakalářský titul získala na této univerzitě.

Jako titulovaná studentka na University of Toronto dostávala Catherine vyšší granty než studenti bez titulu. „Školné jsem nemusela platit vůbec. Navíc jsem tam pracovala, vyučovala jsem jednou týdně ruštinu, takže jsem ročně dostala třináct tisíc dolarů,“ říká Catherine. Po roce zakončila studium titulem MA (Master of Arts). „Kdybych zůstala déle, studovala na Ph.D. a stále učila, dostala bych víc peněz,“ doplňuje Catherine. Místo toho se Catherine stala lektorkou na naší univerzitě.

Ještě trochu o penězích

Výška částky, kterou studenti každoročně platí škole, se může lišit i v rámci jedné univerzity. „Kamarád na informatice platil mnohem více než já na Filozofické fakultě,“ vzpomíná Catherine. V penězích, které studenti v Kanadě platí univerzitám, jsou také zahrnuty další poplatky třeba za možnosti sportovat a za zdravotní péči poskytovanou v kampusu. „Nemohla jsem si vybrat, které poplatky platit a které ne,“ říká Catherine. Sociálně slabí studenti mohou dostat peníze na školné od kanadské vlády, je to ale spíše půjčka. „Vládě po čase musí vrátit 70 procent z částky, kterou dostali. Spousta lidí ale nemá peníze na zaplacení, a potom jim nabíhají vysoké úroky, takže nakonec zaplatí víc než 70 procent, dokonce i více než sto procent z půjčené částky,“ říká Catherine.

Dalšími výdaji studenta jsou nákupy knih, které jsou povinné k jednotlivým kurzům. „Potřebovala jsem knihy ke studiu, ale v knihovně byl třeba jeden nebo dva výtisky,“ říká Catherine. Pokud literaturu nedostala jako odměnu od katedry, měla dvě možnosti, jak si ji obstarat, buď v obchodě, nebo v „bazaru“.

Podle Catherine školné nutí studenty k rychlejšímu dokončení školy a získání titulu. Na rozdíl od českých univerzit, kde se školné neplatí.