Za fakultní nitky tahají i studenti-senátoři

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Kristýna Hašková (Neděle, 10. květen 2009)

Hlídají, jak moc si na nás budou moci učitelé dovolovat. Řeší problémy, které otravují náš život na fakultě. Studenti do senátu naší fakulty nechodí jen schvalovat předpisy, ale snaží se udělat i něco víc. Třem z nich v květnu skončil mandát, pokračovat však chce jen jeden.

Vedení naší fakulty je pod dozorem senátu, který také volí a může odvolat děkana. Hlavním úkolem pěti členů studentské komory je pročíst si návrhy různých dokumentů, které senátu předkládá vedení fakulty. Některé mohou přijmout nebo odmítnout, k jiným mají právo se pouze vyjádřit s ohledem na studentské zájmy. Před samotným zasedáním se studentská komora schází ještě samostatně. „Jsou případy, ve kterých stojí za to, aby komora fungovala jednotně,“ řekl senátor Alexandr Průša s tím, že ve sto stránkovém elaborátu najde každý jiné chyby a senátoři se mohou snadněji shodnout na jednom názoru.

S problémem za senátorem

Návrhy nemusí předkládat jen vedení fakulty. Pokud se někdo na studentskou komoru obrátí s podstatným problémem, senátoři se jej snaží řešit. Loni například jednali o skříňkách v suterénu, které jsou určeny pro studenty. Děkanátu navrhli třeba probourání prostoru a přidání dalších skříněk, což by ale stálo hodně peněz. Senátoři se s děkanátem dohodli na informační kampani v podobě plakátů vyzývajících studenty, aby klíče vraceli.

Senátor Dalibor Jenne navíc chodil každý týden skříňky kontrolovat. „Mám pocit, že se po kampani, kterou zajistila Lenka Juřenová, skříňky uvolnily,“ sdělil Jenne. Letos už ale do šatny nechodí, i když jsou skříňky nejen stále plné a některé i rozlámané. Kampaně se po odchodu Juřenové ze senátu nikdo neujal. Jenne si myslí, že vedení fakulty o tomto problému ví a že zvažuje možnosti řešení. Kdy však studentská komora na stále zamčené skříňky upozornila děkanát naposledy, si nepamatuje.

Funkce senátora je na naší fakultě neplacená, na rozdíl od některých vysokých škol v jiných městech. Jenne tak upozorňuje na to, že ostatní aktivity jsou na každém senátorovi. „Samozřejmě, že se o problémy zajímáme a vedení fakulty vnímá podněty pozitivně, ale jsou to časově náročné záležitosti,“ dodal Jenne.

Senátoři prosazují i vlastní nápady

Senátoři nevychází jen z podnětů studentů, ale projednávají i vlastní nápady. Studenti i učitelé navrhnou, co na fakultě nefunguje a přednesou svůj názor. „Někdy je zapsán i v podobě usnesení. Toho se dá využít, když půjde student s problémem za vedoucím katedry,“ objasnil Průša. Může se totiž na vedoucího obrátit s tím, že i senát daný problém vnímá negativně.

Například jedním z nápadů Průši bylo založit nadační fond, který by podporoval kulturní aktivity studentů, po vzoru Filozofické fakulty. Tamní fond přestal naše studenty podporovat od doby, kdy máme vlastní budovu. Průša nedosáhl vzniku fondu, protože fakulta má pro tyto účely stipendia.

Současný způsob jejich přidělování, hlavně prospěchových, chtěl změnit senátor Martin Habčák. „Jsem proto i členem stipendijní komise, kde to za mě nakonec vyřešil proděkan Holzer,“ vysvětlil Habčák s tím, že schválili nová pravidla a udělení tohoto stipendia se rozšiřuje z jednoho na tři nejlepší studenty.

Volí jen pětina

I když má slovo senátu v rozhodování o fakultním dění váhu, moc studentů se o něj nezajímá. Nevolí ani dvacet procent. A tak jen necelá pětina rozhoduje o tom, kdo ovlivní třeba podobu disciplinárního řádu. „Povedlo se nám zastavit jeden dva body a také jsme některé body přeformulovali, aby měly jasnější výklad. Pokud učitel chtěl, mohl studentovi zatopit, což se senátu nelíbilo,“ uvedl Průša.

Ani s problémy se na senátory moc studentů neobrací. „Politika, která se tady řeší, je tolik nezajímá. Sama jsem si význam senátu neuvědomovala, dokud jsem v něm sama neskončila,“ zamyslela se senátorka Klára Slivoňová. Podle senátora Habčáka může nezájem znamenat i to, že studenty nic netrápí a na fakultě se mají dobře. Mohl by však být způsobený i nedostatečným propagováním senátu. „Nezájem studentů souvisí s jejich malou podporou při volbách. Z poloviny si za to asi můžeme sami, otázka je, jestli je našimi zasedáními nebo zápisy můžeme zaujmout,“ zmínil Průša. Chystá proto lepší stránky, než jsou nyní na webu fakulty.

Budeme mít nové senátory

V dubnu skončil mandát třem senátorům, obhajoval jej však jen Alexandr Průša, který v práci senátu vidí smysl. „Tím, že jsem senátor, se ke mně některé problémy dostanou a vím, jak je řešit,“ zdůraznil Průša. Igor Dostál se naopak o znovuzvolení už ucházet nebude, protože práce v senátu nenaplnila jeho očekávání. „Když jsem kandidoval, myslel jsem, že možnosti aktivní účasti budou větší,“ zhodnotil Dostál. Dalibor Jenne si není jistý, zda bude po prázdninách ještě studentem naší fakulty a taky chce dát možnost mladším studentům.

Na co senátoři lákali ve volbách?

I kandidáti do fakultního senátu se snaží získat hlasy volebními programy. Co slibovala pětice senátorů, která v posledních semestrech zasedla v senátorských křeslech?

Igor Dostál měl v programu, že pokud za ním někdo přijde s podstatným problémem, zasadí se o jeho řešení. „Nikdo za mnou ale nepřišel,“ uvedl Dostál. Podle něj každý ví, že se na senátory může obrátit a o zviditelnění usiloval jen v době voleb plakátovou kampaní.

Martin Habčák se snažil zaujmout heslem odsedím si to za vás. „Snažím si to i plnit, teď mám první absenci, protože se mi nepodařilo zkombinovat program tak, abych byl v Brně.“ Habčák je teď totiž na Erasmu v Polsku. Dodává, že přítomnost všech senátorů na zasedáních není samozřejmostí.

Dalibor Jenne chtěl ovlivnit stále se zvyšující počet studentů a rozšířit jazykovou výuku. „V té době jsem ještě nechápal roli senátora a můj program byl nerealistický,“ přiznává Jenne. Vedení fakulty říká, že jazykové vzdělávání je soukromou věcí každého studenta, protože na naší fakultě se mají vyučovat sociální vědy. Navyšování počtu studentů zastavil děkanát už loni kvůli doporučení rektorátu.

Alexandr Průša v kampani nechtěl předložit určité sliby, u nichž by zaručil jejich splnění. „Věděl jsem, že takovou moc senát nemá. Proto jsem napsal body, se kterými do senátu jdu a budu se je snažit prosadit,“ vysvětlil Průša. Chtěl řešit situaci s povinnými kurzy v angličtině buď jejich zrušením, nebo vypisováním většího množství. To se stalo i bez jeho přičinění. V magisterském studiu žurnalistiky chtěl, aby se pokračovalo více podle specializací. „S tím v senátu moc udělat nemohu, ale vyvíjel jsem aktivitu proti zrušení tzv. praktických diplomových prací, které jako takové zrušeny nebyly,“ dodal Průša. Další dva body – zjednodušení voleb do senátu a samostatný nadační fond pro podporu kulturních aktivit studentů – se mu prosadit nepovedlo.

Klára Slivoňová v kampani psala, že je důležité volit a je už jedno, jestli jí nebo někoho jiného. „Přišla jsem na to, že se tady o politiku nikdo nezajímá, volilo něco přes 200 lidí,“ zmínila Slivoňová.