Spaření pařmeni pařili na Pařeništi

Do rubriky Kultura napsala Tereza Cajthamlová (Neděle, 10. květen 2009)

Ještě půl hodiny po plánovaném začátku třetího ročníku „tradiční studentské svépomocné párty“ Pařeniště je v hudebním klubu Favál více organizátorů než diváků. Kapely se rozehrávají, barmanky leští půllitry a členové spolku Jídlo místo zbraní připravují své veganské pochoutky. Průvodci slovem Alexandr Průša a Roman Vido z Průšova uměleckého-úchylného divadla nervózně přešlapují z místa na místo a přemýšlí, zda-li by už měli začít, nebo přece jen ještě počkají na nějaké diváky.

Před devátou hodinou večerní už moderátorům dochází trpělivost, odvážně vystoupí na pódium a lákají studenty postávající u baru do poloprázdného sálu. Ti, kteří přijdou, mají v rámci lingvistického úvodu možnost vymyslet co možná nejvíce slov s kořenem „pař“. Kromě „stopaře“ a „pařátu“ se sálem nesou i zeměpisné názvy „Paříž“ a opravdu originální „Pařdubice“. Během soutěže Miss spařené tričko se představí další členové divadelního souboru. O nejupocenější svrchní část oděvu usiluje v igelitové fólii obalený Jakub z Krkonoš, tančící Zuzka z Pařdubic a Filip z Brna, který celou dobu „paří“ počítačové hry. Moderátoři ale musí konstatovat, že na vítězství nedosahuje ani jeden z účinkujících. Jakub z nesnesitelného vedra omdlí, Zuzčin pot „přebije Rexona“ a Filipovi se místo trička zapaří kalhoty… Nejvíce se tak zapotí bezpečnostní technik Franta Podsada, když zvedá na zemi ležícího Filipa. Právě pan Podsada si tedy odnáší první cenu v podobě bílého trička s nápisem FSS, které celý týden nosila moderátorka Rádia R Aneta Bednářová.

Všechny barvy alkoholu

Prvními hudebními hosty večera jsou The Pervers Animals. Jejich nezařaditelná hudba ve spojení s obskurními texty a bíločervenými kostýmy může možná nepřipraveného posluchače trochu vylekat. Kdo ale přistoupí na jejich dekadentní poetiku, užije si uvádějícího bubeníka, zpívající klávesistku, originální taneční kreace baskytaristy i zvuk sedmistrunné kytary.

Alkohol v krvi stoupá, zábava se po první kapele rozproudila a moderátoři názorně předvádí, jak může paření (ve smyslu pití alkoholu) špatně dopadnout. Tři respondentky, z nichž každá pije během večera nápoj jiné barvy, nejprve popisují, jak se jim na Pařeništi líbí a následně velmi naturalisticky předvádí nevolnost spojenou s přemírou alkoholu v organismu. Roman s Alexandrem pak vytvoří z výsledných produktů “barevný nátěr“, čímž graficky znázorní název další vystupující kapely.

„Hezoun, drsňák, intoš i rodinnej typ,“ jak o sobě členové jihočeské kapely Barevný nátěr v jedné písni zpívají, přilákali konečně pod pódium víc lidí. Hrají příjemně chytlavou muziku a posluchače dokážou roztancovat i přivést k zamyšlení. Velký ohlas vzbudí kritika Lukašenkova diktátorského režimu v Bělorusku, která zazní v reagge písni Jak tvrdá je ruka šenka. Frontman kapely a student naší fakulty Václav Wortner se raduje, že podobná témata mají u politologů a studentů mezinárodních vztahů úspěch. Nadšení fanoušci své barevné idoly z pódia ale jen tak nepustí a vytleskávají si ještě jeden přídavek.

„Bigbeatovej popík“ na konec

Poslední soutěžící, kteří se rekrutují z členů Průšova divadla (v tuto chvíli tedy spíše úchylného, než uměleckého), měli opravdu náročný úkol. Filip, Jakub i bezpečnostní technik Podsada dostávají po jednom prezervativu, který musí každý z nich do konce produkce kapely Timudej naplnit příslušným obsahem.

Veselí, hraví, funkoví i popoví muzikanti v batikovaných košilích z černošické kapely Timudej, která koncertuje už čtrnáct let a svoji hudbu definuje jako “bigbeatovej popík“, byli perfektním zakončením večera. Je na ně možné tančit, skákat, ale také jen tak sedět a poslouchat rozverné texty. Po jejich vystoupení přichází chvíle pro vyhlášení výsledků poslední soutěže. S velkým náskokem v poslední disciplíně všechny předhání pan Podsada. Poté, co je jeho produkt shledán jednou z přítomných divaček jako pravý, je vyhlášen vítězem.

Návštěvníci Pařeniště se vcelku dobře baví. „Trochu mi vadí, že je tu málo lidí, ale jestli tu budu příští rok ještě studovat, určitě sem přijdu znovu,“ říká s úsměvem studentka sociologie Adéla Kratochvílová a dodává, že spolužáci z Filosofické fakulty, kde studuje filosofii, žádné podobné akce nepořádají. Pařeniště navštívil i student Českého vysokého učení technického v Praze Matěj Kamenický. „Přijel jsem na pozvání kamaráda, abych se trochu socializoval. Líbí se mi tu, jen pauzy mezi kapelama jsou zbytečně velké,“ stěžuje si Matěj na hluchá místa v programu, kdy si kapely připravují před svým vystoupením aparaturu.

Program je u konce a z hudebního klubu Favál míří skupinky studentů na noční rozjezd. Pařeniště 2009 je za námi… Ať tedy žije Pařeniště 2010!