Hra je koncipována jako přednáška vyzdvihující výhody diktátorství. Moderátoři, občané země, kde vládne skvělá a úžasná Diktátor (ano, je to ona, žena), se diváky, žijící v demokracii, snaží přesvědčit, že v diktatuře by byli všichni šťastnější. Jako argumenty jim slouží modelové situace hrané dalšími jejich spoluobčany. Jako oči, uši i ruce Diktátor slouží dva drsní nohsledi, kteří každého, kdo jen trochu projeví jakýkoliv nesouhlas s praktikami režimu nebo se jen protirežimně splete, ztrestají tvrdým fyzickým trestem. Scénky, ukazující různé výhody diktátorství, mají dynamiku a spád. Drsné lamentující prodavačky nebo hádající se poslanci nenudí a zaujmou. Scénky jsou totiž jakoby přímo z reálného života. Absurdností si se skutečnými situacemi někdy rozhodně nezadají.

Ta správná nálada jako při komediálním kusu se při této hře se rodila jen těžce. Diváci se na představení dívali jakoby s odstupem, možná proto, že nevěděli, co od něj můžou očekávat. Přesto se ke konci uvolnili a dávali snad více najevo svůj požitek. Kus se semaforem, který si došlápne na údajného vandala, zaujal diváky zřejmě nejvíc, a to hlavně svým nápaditým provedením, kdy semafor byl reprezentován dvěma dívkami v červeném a zeleném tričku. Atmosféra byla zřejmě poznamenána i nepříliš velkou návštěvou, která není na takových akcích na naší fakultě obvyklá. Snad po skončení mistrovství světa v hokeji jakožto zřejmě velké konkurence všech ostatních kulturních událostí bude zase lépe.

Bylo vidět, že sami někteří účinkující se ve hře trochu stále hledali, ale hra je teprve na svém startu a dá se to pochopit. Ve vhodnějších prostorách bude hra působit možná lépe, je určitě určena pro komornější prostředí než je atrium, kde atmosféru někdy velmi ruší upovídaní studenti. Každopádně nám naše „fakultní divadlo“ opět ukázalo, co umí, a že toho není málo, bylo vidět.

blog comments powered by Disqus