Scházíme se na fakultě a navrhujeme jít se symbolicky posadit do Krmítka. To on ale nechce. Cítil by se prý jako v práci. Uděláme tedy pár fotek a odebíráme se do blízké kavárny, kde se Vladimír pohodlně usadí do křesla, požádá o kávičku a vodu z vodovodu a začne povídat.

Jak se ze studenta Fakulty sociálních studií stane podnikatel v pohostinství?

(Pobaveně) Tak to nevím. Asi má každý svou vlastní cestu. Ta moje začala v roce 1999, když jsem přišel na Fakultu sociálních studií, která byla na Gorkého ulici a budova na Jaselské se teprve rekonstruovala. Měl jsem základ už z domova, protože jsme měli doma hospodu. Tak jsem si řekl: Ty jo, to by bylo zajímavé, kdyby se tam otevřel nějaký bufet. Prodám tři tatranky a pět čajů za den a aspoň budu mít nějaké kapesné.

To jsi byl ještě studentem bakalářského stupně?

Já jsem byl v prváku, když se to začalo řešit, a otevřelo se to, když jsem nastoupil do druháku.

A co tě potom hnalo k tomu, že jsi pokračoval ve studiu až na doktorát? Není ti těch let líto?

Když jsem provozoval Krmítko během studií, běželo to jakýmsi samopohybem. Dokonce jsem uvažoval o tom, že ho prodám, protože mě to vůbec nebavilo. Pak se ale přiblížil konec mého studia a s tím i možnost otevřít druhou pobočku, protože se fakulta stěhovala. (V roce 2005 fakulta přesídlila do nové budovy na Joštově ulici, kde sídlí dosud. pozn. redakce) Od té doby se začala odvíjet nová éra mého podnikání, kdy se ze studentské taškařice stala seriozní živnost.

Tak se zeptám naopak: Nepřipadá ti, že jsi sestoupil ze vznosných výšin humanitních věd k obyčejnému šedivému povolání?

Ne. To je úplný nesmysl. Myslím si, že vysokoškolské vzdělání obzvláště v humanitních vědách je něco jiného, než sbírka dovedností, které pak začneš uplatňovat. Když se vyučíš truhlářem, jsi truhlář, když se ale staneš doktorem sociální vědy, ještě to nutně neznamená, že se tím budeš zabývat.

Velký šéf

Co jako vedoucí Krmítka vlastně děláš?

Tuhle otázku si taky kladu. Loni touhle dobou jsem provozoval dvě Krmítka a upřímně řečeno to byla hrozná nuda. Teď ve čtyřech pobočkách je to už úplně něco jiného. Jeden spolužák mi řekl: Ty jo, shánět tam ty bagety by mě vůbec nebavilo. A já jsem mu řekl, že to já ale vůbec nedělám. Na to mám lidi. Já vytvářím pravidla a principy a kontroluju jejich dodržování.

Zaměstnáváš asi čtyřicet lidí. Jaký jsi šéf?

Já osobně si myslím, že jsem šéf tolerantní a ústupný. Předpokládám, že oni si myslí, že je to úplně naopak.

My jsme se jich ptali. Většina z nich si stěžovala. Padalo, že jsi šéf despotický, že nedodržuješ slovo, vyplácíš pozdě odměny a tak dále.

A ptali jste se všech čtyřiceti, nebo jen těch z FSS? Ale částečně je to pravda. To je problém, se kterým se potýkám. Je to velký podnik a já jsem na to sám.

Nebylo by lepší vzdát se některé pobočky?

Ono je to jedno. Uřídit se dá i padesát podniků.

Ale neděláš to pořádně. Ti studenti třeba platí nájem a počítají s tím, že peníze budou mít včas. To je celé otázka systému.

Je jasné, že když má student zaplatit nájemné, musí ode mě dostat mzdu. Abych mu mohl poslat mzdu, musím mít informace o mzdách od všech čtyřiceti lidí. A zkompletovat informace od všech, když každý pracuje různě, je poměrně náročné a stojí to i na studentech samých. V Krmítku jsou čtyři úrovně řízení a z toho na třech z nich jsou právě ti studenti.

Kolik jim mimochodem platíš?

Začínáme na 55 korunách a přidáváme nějaké bonusy.

Myslíš si, že je to adekvátní za práci, kterou tam dělají?

Myslím si, že jo.

Když máte systém bonusů, máte i nějaké sankce?

Jo. Loni jsme to otestovali a letos to chceme spustit naplno. Bude se jednat o systém tajných návštěvníků, kteří budou kontrolovat, jak studentky pracují.

To budeš posílat tajné agenty do Krmítka? Nemyslíš si, že ty holky se budou cítit dotčené?

Ony se možná budou cítit dotčené, ale já jsem jim vysvětlil, že to prostě potřebuju. Už není v mých možnostech, abych měl přehled nad tím, co se na všech pobočkách děje. Ti lidi dostávají peníze za práci a já potřebuji vědět, jestli ji dělají. Student vydrží průměrně dva roky. Ze čtyřiceti lidí je každý semestr asi deset nových.

Bojkot Krmítka

Častou změnu zaměstnanců přičítáš přirozenému cyklu. My nicméně víme o případu, kdy několik zaměstnankyň odešlo najednou do konkurenční kavárny Podnebí. Jedna z nich tě dokonce snad zvažovala žalovat za ušlý plat.

Tak zvažovat nebo i podat žalobu je samozřejmě právem každého občana nejen této země. Ony neodešly, já jsem je vyhodil.

Ony tvrdí, že odešly samy.

Tak to je jedno. Klidně to tam škrtněte. Ony by odešly tak jak tak. Od toho je dělily dny, maximálně týdny. Takže je to jedno. Já jsem je vyhodil… ale poté, co mi řekly, že chtějí odejít.

Proč musely odejít? Já jsem měl pocit, že chodím za lidmi, které platím, říkám jim, aby dělali to či ono. A jejich první zájem je, jestli za to dostanou zaplaceno.

Není to jejich přirozený zájem? To zapadá do chybějícího personálního systému. Teď ho začínáme spouštět.

Probíhají nějaká školení, aby ty holky věděly, co mají dělat?

Od letošního roku probíhají docela hodně. To je právě součást té nové personální politiky.

Holky, které odešly letos v lednu, ale ještě proškolené nebyly. Ne, ne, ne. Ten problém měl mnohem obecnější rozměr. Já jsem budoval pobočku na Ekonomicko-správní fakultě od srpna do prosince 2008 a zároveň jsem se pokoušel řídit dvě již existující pobočky. A pak jsem začal 5. ledna stavět čtvrtou pobočku na Pedagogické fakultě. Tam jsem měl zadání, že 16. února začíná semestr a musí se otevřít. Ještě v neděli den před otevřením jsem o půl desáté večer šel nakupovat věci do Makra. To byl hrozný frmol. Ve zkouškovém období navíc klesají tržby a já jsem naopak potřeboval investovat. V tu chvíli absence personálního systému vyhřezla v plné nahotě. Na pobočce Joštova nastal rozvrat.

**Takže teď už bude všechno dobré?* Já doufám, že jo. Pro mě to bylo silná zkušenost, která musela jednoho dne nastat. A věřím tomu, že už znovu nenastane. Od roku 2005 jsem zanedbával řízení lidí, protože jsem nevěděl jak na to. Už jsem se poučil. Ale chtěl bych podotknout, že z hlediska Krmítka se jedná o celkem zajímavou, v zásadě ovšem nepříliš významnou záležitost.

Nemyslíš si, že tě to v konečném důsledku poškodilo? Přeci jen Podnebí je pro tebe konkurence a prý dokonce existuje iniciativa „Bojkot Krmítka“.

Haha. Výborně. A jak taková iniciativa vypadá? To je vtipné. Samozřejmě mě to poškodilo. Ale bolavý zub se musí vytrhnout. Je to můj podnik a v prvé řadě hledám chyby u sebe. Jejich odchod a bojkot mě mrzí, je to škoda.

Se ztrátami se počítá

Přesuňme se od odcházení lidí k jejich příchodu. Co potřebuju, abych mohla začít pracovat v Krmítku?

V podstatě pracovní zkušenosti. Pokud přijdeš a řekneš, že jsi pracovala dva roky v KFCčku nebo McDonaldu, tak máš téměř stoprocentní šanci, že budeš přijata.

Proč tam nemáš žádné mužské?

Na Joštové pracují teď dva, ale je fakt, že když započítám i sebe, je nás asi deset procent. Je to asi tím, že tenhle typ práce vyhledávají víc ženy. Do výběrových řízení se i menší počet mužů přihlašuje.

Jakou se zaměstnanci uzavíráš smlouvu?

(dlouhé odmlčení) Mám s nimi uzavřenou dohodu o provedení práce.

A to je, nemýlím-li se, na sto padesát hodin ročně. Pokud pracují deset hodin týdně, vychází to ale na víc.

Já jsem si samozřejmě vědom sto padesáti hodin ročně. K uzavření této smlouvy mě vede jednoduchost a například to, že z ní nevyplývá, že bych za ně měl odvádět zdravotní pojištění. Já taky zaměstnávám jen studenty. Mám na to vypracovaný mechanismus, který na tuto povinnost reaguje.

Funguje nějaká kontrola ze strany fakulty?

Fakultě je to jedno. Fakulta potřebuje zajistit stravování. Tím její zájem končí.

Rekonstrukci, kterou jsi udělal v Krmítku u nás na fakultě v létě, jsi měl dlouhodobě plánovanou?

To je dluh z roku 2005. Celý ten barák navrhovala architektonická firma, která navrhla báječné atrium, aulu a všechny ty centrální prostory. To je krásné, promyšlené. To všichni obdivují. Záchody, kanceláře a Krmítko už dělali jen dělníci, kteří namalovali rovné čáry a hotovo. Převzal jsem to ve stavu, který byl ergonomicky naprosto nevyhovující.

Nebojíš se, že teď po rekonstrukci, kdy některé zboží odděluje od prodejkyň hradba těl, si ho někdo bude brát i bez placení?

Takto už to funguje od roku 2000. Už tehdy bylo jasné, že je výhodnější riskovat poctivost vysokoškolsky vzdělavatelných studentů, než sortiment schovávat za záda zaměstnanců, protože by to zatížilo obsluhu. Se ztrátami se trochu počítá. Když budou ale ztráty nějak dramatické, samozřejmě to ze svého hradit nebudu a budou to hradit zaměstnanci, kteří to zboží neuhlídali.

Myslíš, že je v jejich silách to kontrolovat?

Myslím, že jo. Ale kdyby se to nakonec mělo řešit hlídačem s černou čepicí a pendrekem za opaskem, nebylo by to vůči studentům důstojné.

Není to ale tvoje zodpovědnost uhlídat si vlastní zboží?

To je samozřejmě pravda, ale já provozuju čtyři podniky a musím tu zodpovědnost nějakým způsobem rozpustit do celého podniku.

Stěžoval sis na špatně uspořádaný prostor. Nicméně na druhou stranu je pravda, že studenti, náhodní návštěvníci a dokonce i pan tajemník si pochvalují útulnost Krmítka a příjemnou atmosféru. Jak se ti toho v takových podmínkách podařilo dosáhnout?

Je rozdíl mezi příjemnou atmosférou, která mě těší, že tam je, a doufám, že tam i zůstane, a mezi ergonomickým upořádáním. Dobrou náladu můžeš mít, i když je zima.

Alkohol, cigarety, trestná činnost

Na fakultě se nesmí prodávat alkohol, ale když se dějí různé akce, je tam víno, burčák. Nechtěl bys taky prodávat alkohol?

Prodávat alkohol mi zakázal tajemník fakulty pod pohrůžkou výpovědi ze smlouvy. Ale upřímně řečeno, ještě za dob starého Krmítka činil podíl z prodeje alkoholu asi dvě procenta, a to ve zkouškovém období, kdy lidi slavili. Čili žádné terno. Já bych to tam chtěl spíš z pocitových důvodů. Tím by se z mléčného baru stala regulérní kavárna. Člověk by si tam mohl dát pivo nebo víno. Na ostatních pobočkách se alkohol servíruje. Vodka s Red Bullem za dvacet tam ale samozřejmě není. Někdo si dá sklenku vína a zase jde pryč. Krmítko nevybízí k tomu, aby si v něm lidi sedli a lili do sebe škopky.

Jako kuřačka jsem si ještě v minulém semestru kupovala v Krmítku kusovky. Teď už tam nejsou a chybí mi.

Bohužel se ztrácely. Nikdy jsem se jich nedopočítal. Na pobočku jich dorazilo sto, prodalo se jich padesát, pak se jich ještě deset našlo, ale kde je těch zbývajících čtyřicet, mi nikdy nikdo neřekl.

To je jediný důvod, proč už se neprodávají?

Ano.

A víš o tom, že už od roku 2007 je jejich prodej zakázán.

Jo, tak ať mě někdo zažaluje. Vím o tom, samozřejmě.

Je to nezákonná činnost.

Ano, trestný čin. Suďte mě a trestejte. (smích)

Fakulta ti poskytla teplé místečko, kde máš zajištěný neustálý přísun klientely, aniž by ses musel nějak snažit. A ty bys takovým nezodpovědným jednáním mohl fakultě v případě, kdy by tě někdo žaloval, poškodit jméno.

No, teplé místečko. Přijďte se podívat v srpnu na tu klientelu. Knihkupkyně taky může poškodit jméno knihkupectví zařazením nevhodné literatury. Na VUT se včera podřezal zaměstnanec. Na kolejích na Komárově každé dva roky vypadne člověk a zabije se. Za to je zodpovědná Správa kolejí a menz, která by do těch oken měla dát mříže, ale nedá. Poškozují jméno.

Fakultní tisk

Taky vydáváš Prvákoviny.

Ano. Já jsem je tehdy v roce 2004 vydával proto, abych co nejrychleji nalákal čerstvé studenty do Krmítka. Čili to byl marketingový nástroj. Ujalo se to a od té doby se to rozjelo po celé univerzitě.

Čili přiznáváš, že je to publikace výhodná pro obě strany? Prvák se zorientuje a ty budeš mít plno.

Ano. Když to vezmu čistě pragmaticky, je to pro mě reklamní prostor, který je ale nesmírně drahý. Upřímně řečeno teď přemýšlím, co s tím dál. Je to spoustu práce a zodpovědnosti.

Čteš Halas? Co na něj říkáš?

Občas se do toho podívám. Je to studentské periodikum, které má své problémy. Studenti, kteří neumí psát, jsou rozvláční, bojí se pojmenovat věci pravými jmény, bojí se jít do konfliktů. Halas je placený ze školy. I když netvrdím, že by to byl něčí záměr, vzniká tam určitá loajalita vůči ní. Já Halas hrozně rád srovnávám s časopisy Sociál a FFakt, které se vydávají na Fakultě sociálních věd a na Fakultě filozofické Karlovy univerzity. Tam si pánové založili občanské sdružení, a ti šijou do učitelů a zaměstnanců takovým způsobem, že je to úplně nesrovnatelné. Halas je takový plátek, který občas o něčem píše, něco komentuje, ale rozhodně se nejedná o investigativní periodikum, které by upozorňovalo na nějaké nešvary.

Dnešní rozhovor byl rozvláčný, nebo jsme se dostali i na kontroverzní témata?

Já si myslím, že jsme se dostali na témata. Ptali jste se i na nepříjemné věci, což se v dřívějším Halasu moc nedělo.

---

Vladimír Tůma 1977 – Narodil se v obci Mořina (středočeský kraj) 2000 – při studiu otevřel kantýnu Krmítko 2008 – získal titul PhDr. v oboru politologie 2009 – otevírá už čtvrtou pobočku a věnuje se Krmítkům na plný úvazek Je svobodný, bezdětný

blog comments powered by Disqus