Vše je o prioritách, tvrdí nepracující student

Do rubriky Téma čísla napsala Eliška Raková (Čtvrtek, 8. říjen 2009)

Poslechnout si ve škole několik přednášek, přečíst kus povinné literatury, napsat část seminárky a ještě si finančně přilepšit brigádničením – jedna možnost. Někteří ale dávají přednost uvolněnému studentskému životu a mládí si užívají doslova plnými doušky.

Do druhé zmíněné skupiny bychom mohli zařadit také dvacetiletého Tomáše Svobodu. Zaslouží si však právě on hanlivé označení „flákač“ či lenoch?

Student žurnalistiky a politologie alespoň prozatím své obory nepovažuje za příliš náročné. Dokonce neskrývá, že zvládat při škole práci třeba na poloviční úvazek by pro něj nebyl až tak velký problém. „Běžně vstávám kolem jedenácté, a jestli na přednášku půjdu nebo ne, se rozhoduju podle toho, jestli mě předmět zajímá, zda tam jít musím nebo vím, že bych měl,“ říká. Mezi Tomášovy koníčky, kterými si vyplňuje svůj volný čas, patří sport, sledování filmů, hezké slečny a zajisté by si nedokázal svět představit bez večerní zábavy. „Řekněme, že týden v Brně bez pořádné pařby by pro mě byl utrpením,“ přiznává.

Brigády jen smysluplné

Každá sranda však něco stojí, což je stará známá pravda, která nemíjí ani Toma a jemu podobné. „Brigády se u mě odehrávají spíš nahodile. Občas dělám DJe na různých akcích. Snažím se vlastně spojit příjemné s užitečným. Baví mě to a ještě mám šanci potkat zajímavé lidi,“ vysvětluje Tomáš. O práci, která by mu sice zajistila stálý příjem, ale jinak by pro něj nebyla žádným přínosem, nestojí. Dodává však, že kdyby to bylo nezbytné, dokázal by své koníčky omezit.

V tom, že si zatím nesnaží sám vydělat peníze a ulehčit rodině od nemalých nákladů spojených se studiem, naštěstí nevidí potíž ani Tomášovi rodiče. „Vzájemně si důvěřujeme. Nad každou investicí přemýšlím a nejsem člověk, který by rozhazoval. O nějaké brigádě sice uvažuju, ale rád bych takovou, která by byla spojena s mým oborem.“

Nicméně hledáním přivýdělku si Tomáš momentálně hlavu neláme a spíše zvažuje podání přihlášky na další obor. „Chci si dát ještě dálkově práva. V prváku jsem nevěděl, do čeho jdu, takže jsem nechtěl riskovat a začít studovat hned dvě školy najednou. Teď jsem ale zjistil, že by to snad šlo,“ tvrdí.

A jaký je Tomův názor na pilné pracující studenty? „Takové lidi samozřejmě absolutně obdivuju. Všechno je to ale o prioritách. Někteří lidé by si měli uvědomit, že život není jen o starostech, ale mají právo si dopřát také nějaké radosti,“ uzavírá.