Málokdo ví, že zkratka Wi-Fi znamená wireless fidelity neboli bezdrátová věrnost. K naší fakultě to sedí obzvlášť. Mnoho studentů do místní Wi-Fi vkládá svou důvěru při odevzdávání seminárek a úkolů, bez ní by byli ztraceni.
Naši fakultu pokrývají dvě sítě: MUNI-VPN a eduroam. Eduroam používají univerzity v mnoha zemích Evropy a také v Austrálii a Kanadě. Všude tam se přes ni můžete se svým heslem připojit. Pokud jedete na Erasmus, máte s ní tedy přístup k internetu výrazně usnadněný. Jak se jí ale daří na domácí půdě? Vydávám se na průzkum.
Musím otestovat i záchody
První zastávkou je Krmítko, čajovna a přilehlé okolí. Místnosti za Krmítkem plné studentů praskají ve švech, signál je dobrý, obě sítě k dispozici. Následuje první zatěžkávací zkouška, záchody v suterénu. Na pánských je signál v pořádku, ale co dámské? Musím to zjistit! Rozhlížím se, nikde nikdo. Vstupuju do jámy lvové. Na stěnách v kabinkách visí podivné krabičky s ještě podivnějšími nápisy. Tomu se říká genderová korektnost, na pánských takové nejsou. Usedám na WC a aktivuju Wi-Fi. Signál též v pořádku, chvályhodné, „ajťáci“ myslí na všechny. Opouštím dámské záchodky a padá ze mě tréma. Teď již zvládnu každé zákoutí budovy.
Postupuju do dalšího patra. Venku se zatím stmívá a neosvětlené chodby v zadních částech budovy se noří do tmy. Zkouším další záchodky, opět úspěšně, neuvěřitelné. Začínám přemýšlet o novém studijním místě. Stoupám do třetího patra, ty schody mě jednou zabijí. V aule je nějaká přednáška. Nenápadně si sedám do zadní řady a testuju připojení. I tady funguje. Opouštím aulu a mířím na záchody. Očekávám úspěch, ale co to? Žádná síť nenalezena. Něco se porouchalo. To musí být omyl! Hledám dál, bezvýsledně. Ne, to nemůže být pravda, nevzdám to. Zkouším to znovu a znovu, když v tom: „Bezdrátové sítě jsou k dispozici“. Cítím úlevu, byl to jen výpadek, zato obou sítí najednou.
Jdu dál. Čtvrté patro nezklamalo. Ještě páté a mise splněna. Chodby v pořádku, ještě mě čekají dvoje záchody. Vcházím na dámské, vzduch je čistý, na patře ani noha. Otvírám kabinku a zůstávám bez hnutí stát. Z ustrnutí mě vytrhne jekot hnědovlasé prvačky. Odvracím pohled a červený jako rak opouštím záchody. Rychle zaplouvám na pánské. Přemítám, co se to vlastně stalo. Nepostřehl jsem ani, zda dotyčná sama nezkoušela připojení. Na pánských je spojení dobré, musím doufat, že o pár metrů vedle bude též. Zkusit už to nejde. Na dámské záchody nikdy nevkročím!
Vracím se do atria a oslovuju zde přítomnou surfující studentku. Tážu se ji na spokojenost se zdejší Wi-Fi: „Připojuju se většinou k eduroamu,“ odpovídá mi Veronika Bazalová. „Ale občas to padá, někdy mi nefunguje třeba celý den,“ doplňuje studentka psychologie. „Někdy zkouším i „vpnko“, ale pokud se mi nejde připojit k eduroamu, tak k VPN většinou už vůbec ne,“ uzavírá náš rozhovor a chystá se k odchodu.
Signál za kostelem i pod Špiberkem
Mám ještě spoustu času, napadá mě prozkoumat i okolí budovy. Vydávám se tedy před fakultu. Venku už je tma. V září touto dobou jsou lavičky obsypané studenty, teď tu není ani živáčka. Vydávám se směr Obilní trh, obě sítě stále k dispozici, zahýbám za roh a v tom, jako když utne, jsem bez internetu. Jdu tedy zpět a signál se vrací. Odbočuju za fakultu na Jaselskou a rázem mizí „vpnko“. Jdu dál a ztrácí se i eduroam. Vracím se tedy zpět a postupuju k Červenému kostelu. Signál plný, stejně jako před poliklinikou nacházející se za kostelem. Posezení na místních lavičkách musí být příjemné, ovšem za lepšího počasí. Začínají mi mrznout prsty, fouká mrazivý vítr a z nebe občas spadne nějaká ta kapka. Obcházím rektorát, kde zjišťuju přítomnost eduroamu, „vpnko“ v nedohlednu. Vracím se kolem JAMU, kde jsou již k dispozici obě sítě, stejně jako před Lékařskou fakultou. Překvapuje mě jejich přítomnost i na rozcestí pod „Špilasem“. Po cestě nahoru však již také obě mizí. Promrzlý se tedy vracím do školy, právě včas na další přednášku. Mise v rámci možností splněna a dvě hodiny volna nepřišly vniveč.
blog comments powered by Disqus